21. 08. 2015, 22:06
Ze života hospice...
Těžká nemoc a smrt může přijít náhle uprostřed velmi plodného života. Člověk prožívá opuštěnost a samotu, protože cítí, že do smrti vstupuje sám. A často si sebou nese bolestné vzpomínky, pocity viny, nevyřešené problémy, rozbité vztahy. Proto je třeba při blížící se smrti „uklidit stůl“. Člověk si v posledních okamžicích života nepřeje být sám, ale touží, aby ho obklopovala blízkost a láska svých drahých. Začátkem týdne jsme přijímali do péče 53 letou pacientku s pokročilým nádorem jícnu. Od prvního rozhovoru se nám jevila jako velice charismatická žena, která řídila celou svou rodinu a úspěšně pracovala ve finanční sféře. Pokročilý nádorový stav vyžadoval spolupráci celého týmu a tak se v rodině během jednoho dne vystřídalo několik zdravotníků včetně lékaře. Už v prvním rozhovoru nemocná požádala o návštěvu kněze, což pro nás bylo velkým překvapením. Vždyť téměř většina našich pacientů se naprosto distancuje od křesťanství. Nikdo z rodinných příslušníků netušil, jaké překvapení maminka chystá a jak silné chvíle je čekají. Cesta období konce života je velmi těžká a není lehké dívat se, jak blízký člověk upadá do stavu naprosté závislosti a kdy je nutné požádat o odbornou pomoc. Nicméně v tomto období je více než kdy jindy patrné, že očekávaný konec života nás spojuje novým poutem. Vzácný čas doprovázení, který prožíváme, často znamená po dlouhých letech plných aktivní činnosti možnost být prostě spolu. Nemocná se zvláštní citlivostí vnímala, že je třeba se o někoho opřít ve chvíli smrti, kdo jí dodá sílu a potřebnou naději. Večer byla již unavená a odpočívala v polohovacím lůžku, ale očima velmi bedlivě sledovala přicházejícího se kněze, který se k ní s úsměvem skláněl a podával jí ruku. Rázně nás během krátké chvíle vykázala všechny z pokoje. Asi po hodině vyšel ze dveří a vydal svědectví víry nemocné a její touhy po křtu. Všichni jsme byli zasaženi a překvapeni jasně vyřčeným přáním. V nadcházejícím silném okamžiku, shromážděni u jejího lůžka, jsme pochopili, že se chce připravit na cestu k Bohu. Držela jsem jí při krátkém obřadu za ruku a hleděla na tvář tak náhle projasněnou a pokojnou. Rodina byla překvapená, co vše se odehrálo během dvou hodin z popudu jejich maminky, která učinila krok, který byl ukryt v jejím nejhlubším nitru. Následný prožitek křtu umírající ženy uprostřed početné rodiny přinesl najednou tolik radosti a explozi štěstí v srdci nás všech. V pokoji se rozprostřela zvláštní něha a blízkost. Manžel, syn, bratr a ostatní blízcí, se snažili projevit lásku tím, že k umírající jeden po druhém přistupovali, děkovali za život, starost a v gestu objetí neskrývali slzy. Tento rituál objevil novou hloubku vztahu a lásku, která je silnější než smrt. Z celé rodiny bylo patrné, že během posledních dní života maminky nalezli jeden druhého, protože cesta umírání je znovu semkla. Nemocná odešla v kruhu svých blízkých druhý den od návštěvy kněze po udělení svátosti křtu, který dodal všem naději a jistotu, že došla věčného cíle. Její přání otevřelo rodinu novým skutečnostem, touze po přesahu, touze žít a být. Jana Sieberová
PODPORUJÍ NÁS
