Zármutek a žal...

    Každý nemocný má svou rodinu, v ní určité vazby a pravidla. Protože v domácí hospicové péči nejde rodinu od pacienta oddělit, je nutné od začátku spolupracovat. Pokud vstoupí do rodiny s nemocným jeho nevyléčitelná nemoc, začne v rodině probíhat zármutek a žal, který vyžaduje naši maximální podporu.    Do hospicové péče přebíráme těžce nemocného člověka, ale také celou jeho rodinu.  Velice často se stává, že rodina má již špatnou zkušenost s umíráním svého blízkého a nese si v sobě děsivý strach z toho, co se bude dít. Zda zvládneme bolest a další symptomy terminálního stavu. Všechny tyto okolnosti ovlivňují umírajícího a podílí se na prožívání jeho vlastního zármutku. Proto je nutné seznámení s celou rodinou nemocného, tak jak je pravidelně uskutečňujeme v Centru DHP v Hořicích.    Snažíme se o analýzu vztahů v rodině. Je nutné vědět, s kým nemocný bydlí, jaké mají v rodině vztahy, co si rodina myslí o onemocnění. Další důležitý faktor pro naši péči je dlouhodobá nemoc někoho dalšího v rodině. Ptáme se, zda někdo v rodině zemřel a za jakých okolností? Zda mají rodinní příslušníci nějaké výrazné obavy.   Tyto otázky nám dávají postupně celý obraz pacientovi rodiny. Je pro naši pomoc důležité znát odpovědi, protože potom s rodinou sestavíme tak mnohem lehčeji plán péče a umožní nám se vyvarovat chyb ve vztahu k nemocnému.    Strach u rodinných příslušníků je poměrně častý jev. Mají obavu, jak situaci budou zvládat. Naším cílem je ujištění, že když spolupracují s týmem profesionálů, kteří to umí, jejich strach to výrazně zmenší a často jsou pak schopni zvládnou péči až do konce i bez naší velké pomoci. Pokud si však v sobě nesou zárodek špatného umírání jejich babičky z nemocnice a mají toto trauma v sobě, nedivíme se, že takovou zátěž neunesou. Potom bývá nutnost prodiskutovat možnost lůžkového hospice.      Rodina se v tomto období snaží být silná, ale může to být jenom povrchní dojem. Při důvěrnějším rozhovoru dochází k pláči, který bývá velmi potřebný a úlevný.  Je dobré poskytnou smutku v rodině prostor a nabízet opakovanou podporu.   Čato se mi v rodině stala podobná situace, kdy nemocného a jeho rodinu trápilo nějaké těžké společné životní období. Nemocní, kteří jsou na konci života, mají  velkou potřebu smíření. Je třeba z naší strany velkého citu. Hlavně ale  nesmíme promarnit dobu, kdy nemocný ještě dokáže a chce odpustit a odpuštění sám prožít.     Oproti nemocnicím máme v domácí hospicové péči tu výhodu, že můžeme připravovat postupně rodinu na odchod jejich milovaného a tím pomáháme zmírňovat truchlení a žal rodinných příslušníků. Rodina se při naší podpoře dokáže naprosto semknout kolem umírajícího, dokáže s ním prožít odpuštění, smíření. Potom teprve nastává hluboký a láskyplný čas, která jim společně zbývá.