Podporují nás

Za paní Hanou Jüptnerovou

Naše malá vzpomínka na výjimečnou ženu a podporovatelku Domácího hospice Duha.

V médiích můžeme vídat reportáže o těch, kteří se rozhodli vykonat něco dobrého pro druhé nebo se jinak zachovali správně. Najdeme mezi nimi herce, zpěváky i politiky. Častokrát se takoví obětaví lidé pohybují i mezi námi. Ale nejsou to nutně zpěváci, ani herci, ani politici. Většinu života zůstávají spíše ve stínu druhých, nedávají o sobě hlučně vědět, a pokud usedají ve společnosti, čekají až na poslední zbylou židli. Přesto vždy nezištně pomáhají druhým a v kritické chvíli projevují velikou osobní statečnost. Protože jejich hluboká pokora a skromnost nikdy nestojí o osobní uznání, ani projevy díků. 

Rádi bychom tuto vzpomínku věnovali osobě, o které si myslíme, že náležela mezi ně – paní Haně Jüptnerové. Paní Hana pocházela z Trutnova. Narodila se v roce 1952 do oblasti po Němcích vyprázdněných Sudet a do státu, který naplno rozjížděl své tvrdé socialistické instituce. Ty slibovaly více politické výchovy, než výchovy rodinné. V pouhých osmnácti letech přišla paní Hana o celou rodinu kvůli vypuknuvšímu požáru. Po této veliké tragédii její život musel začít tvrdě znovu. V Brně se jí podařilo vystudovat pedagogické studium čeština-němčina. Díky tomu, že se partnerská škola univerzity nacházela v NDR, podařilo se jí navázat kontakt s německou Evangelickou církví, která si mohla dovolit relativně svobodné působení. Přátelství, která zde navázala, ji provázela po celý život. Po návratu do vlasti jí čekaly složité časy. Krátký vztah s manželem, jilemnické gymnázium, kde učila jako matka samoživitelka a v neposlední řadě odpor vůči totalitnímu režimu. Paní Hana podepsala Chartu 77, poslouchala zahraniční rádia a odmítala se účastnit voleb. Ze zaměstnání jí kvůli tomu nepropustili, nicméně jí byl všemožně znepříjemňován život a výjimkou nebyl ani výslech STB. 

V 80. letech se paní Hana dozvěděla o Pavlu Wonkovi. Nebála se mu psát do vězení dopisy podpory a poté, co Wonka zemřel v hradecké věznici, pronesla na jeho pohřbu velice silná protirežimní slova. Z gymnázia, kde pro ni panovaly již nesnesitelné podmínky, se rozhodla odejít. Do školství se vrátila až po Sametové revoluci, která znamenala pro Hanu Jüptnerovou novou etapu života. Pracovala v Občanském fóru a hojně navazovala kontakty se sudetskými Němci. Smíření s našimi bývalými německými spoluobčany a jejich potomky jí velmi leželo na srdci. 

Paní Hana byla mezi námi tím, kdo neváhal za všech okolností rozdávat lidskost. Kromě svých dvou vlastních synů vychovala tři romské děti v pěstounské péči. V roce 2017 jí nezisková organizace Člověk v tísni udělila Cenu Příběhů bezpráví. V posledních letech života se zajímala také velmi o problematiku hospicové péče a o dobrovolnictví, díky čemuž jsme jí mohli poznat také my, v Domácím hospici Duha. Paní Hana velmi podporovala vznik a rozvoj naší pobočky ve Vrchlabí, což se projevilo i na sklonku jejího života. Přála si, aby namísto pohřební květinové výzdoby lidé finančně podpořili Domácí hospic Duha ve Vrchlabí a spolek SEM Přátelé Herlíkovic. Na účet našeho hospice dorazilo 36 050 Kč, přičemž dalších 20 122 Kč přišlo z Německa. Říci velké DÍKY nestačí. Přesto DĚKUJEME, paní Hano za celý váš život, a že jste byla s námi!  

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.