Vzpomínka na pana kardinála Vlka

17.5.2017 by oslavil pan kardinál Miloslav Vlk své 85. narozeniny. Protože byl poslední roky spojen i s Domácím hospicem Duha, dovoluji si tímto na něho zavzpomínat. Můj život ovlivnili dva učitelé, MUDr. Marie Svatošová a pan kardinál Vlk. Setkala jsem se s nimi někdy v roce 2005, kdy hovořili o bolesti a utrpení v životě člověka. Jejich slova mne hluboce zasáhla. Tenkrát jsem si řekla, že by bylo krásné být v blízkosti těchto lidí. Nebylo to přání, byl to spíše takový můj povzdech, který se ale během dalších let naplnil. Pan kardinál vstoupil do mého života v období velké krize, kterou jsem prožívala v době silného nepochopení domácí hospicové služby v naší společnosti a v době mého velkého vyčerpání. Učil mě trpělivosti a důvěře ve zvládání zkoušek a poukazoval na radost z povolání, které jsem dostala. Jen těžko hledám slova, abych vhodně a citlivě vykreslila vznešený ideál života pana kardinála, jeho hluboké nitro a lásku k lidem. Mé první setkání s ním se neslo v duchu radosti ze sdílení zkušeností z doprovázení, ale i další opakovaná setkávání se skládala z postřehů, že naše cesty vede Bůh. Velmi rychle jsem rozpoznala, že celý život pana kardinála byl charakteristický v pevném spojení s Ježíšem a s velmi silným citem pro jednotu. Měl od dětství jasnou orientaci, věděl, kam kráčí. A měl krásné a velmi citlivé srdce, ale také výjimečnou inteligenci a pevný charakter. Když se do něčeho pustil, tak vytrval. Tušila jsem dost dlouhou dobu, že jeho vleklé zdravotní obtíže jsou jiného charakteru, ale zároveň jsem s touto myšlenkou bojovala a odmítala jí. V prosinci minulého roku jsem byla svědkem prudkého zhoršení bolestí páteře, ty ovšem zcela nezabránily jeho náročnému pracovnímu programu. Byl celoživotně nastavený na povinnosti vyplývající z jeho úřadu, které nedokázal ani v době zdravotních potíží zanedbávat. Pan kardinál kráčel vstříc událostem svého života s dokonalou nadějí, že Bůh je blízko. Zpráva o zjištěném nádoru plic, ačkoliv jsem onkologickou diagnózu očekávala, mne i nás všechny v Duze, velmi zasáhla. Hovořil se mnou o nemoci naprosto otevřeně a klidně. Byl to on, který dával sílu nám všem. Pokud jsem vedle pana kardinála něco opravdu pochopila, tak to byla schopnost vytvářet jednotu všude tam, kam přišel. I v tomto období bylo pro něho velmi podstatné, abychom dokázali v jeho doprovázení být jednotní. Během této doby jsem se od něho ještě více učila, jak potřebné je spojení s Bohem, a že k němu je nutné obracet své srdce. Bylo třeba navázat vztah s lékaři v nemocnici, kteří ho ošetřovali a také mezi námi všemi, kteří jsme se sice znali, ale naše spolupráce vytvářela naprosto nové vztahy a utvářela jejich hloubku. Tato jednota dala vznik mimořádnému prostředí lásky. Pochopili jsme všichni celkem rychle, kde každý z nás má své místo. Duchovní rodina kolem pana kardinála, byla tajemně sjednocena, bylo to velmi důvěrné spojení s Ježíšem uprostřed nás. Když se objevily velmi vážné komplikace, které si vyžádaly hospitalizaci, tak nám pan kardinál často připomínal, že Bůh vytváří své plány a rozhoduje o každém našem kroku, rozvíjí své přátelství s člověkem a plní smlouvu. A pan kardinál zůstal věrných svých slibů, které složil před 49 lety s úmyslem plnit úkoly, které dostal od Boha a církve. Ačkoliv si přál dokončit jisté věci a navštívit místa mu drahá, zůstal věrný v usilovném hledání Boží lásky. Věděla jsem, že by mohl jisté okolnosti v období své těžké nemoci změnit, ale přátelství mezi Bohem a panem kardinálem a absolutní důvěra v jeho plán, nemohla narušit žádná vnější okolnost. Rozhodl se vytrvat. Bylo to pevné a šťastné přátelství. Pan kardinál byl do poslední chvíle svého pozemského života věrný svému povolání. Byl knězem a byl odevzdaný do vůle Otce. Přijal z Jeho rukou tento plán lásky. Děkujeme Vám pane kardinále za Vaši blízkost hospicovému hnutí, které se rozšiřuje o malé týmy domácích hospiců, jenž se rodí napříč všem těžkostem na mnoha dalších místech ČR. Děkujeme Vám, že se můžeme z Vašeho odkazu učit žít dobře toto naše povolání. Děkujeme za Vaše cenné rady, ale také za prožívanou radost při našich pravidelných setkáních. Máme Vás rádi. Za tým Domácího hospice Duha, Jana Sieberová