Vzkaz pro doprovázející...

Nepřipusť, abych byl v posledních okamžicích ponížen. To znamená, nech mě, pokud to půjde zařídit, umřít v důvěrném prostředí. Vím, že je to pro Tebe těžké. Ale věř, že i ty budeš obohacen. Zůstaň prosím, když mne postihne hněv, strach, smutek a zoufalství. I když sedíš bezradný na mé posteli a já Ti nemůžu odpovídat, slyším všechno, co mi říkáš, i když mlčím a mé oči vypadají vyhaslé. Prosím, neurážej mne tím, že s přáteli probíráš nade mnou bezvýznamné útěchy a tím ukazuješ, že ve skutečnosti lituješ sebe a ne mne. Musím odejít. Věděl jsem to dávno před tím, než mi lékař rozpačitě řekl pravdu. Věděl jsi to i ty. Prosím, ukaž mi odvahu a smiř se s tím. Soucit není na místě. Já už více netrpím. To pravé, co mi můžeš nyní říct, i když Tě o to už více nemohu poprosit, je slovo, ze kterého jsem žil. Zkus ho prosím najít a řekni mi ho do ucha, slyším. Slyším, i když musím mlčet a také chci mlčet. Drž mou ruku. Utři mi pot z čela. Zůstaň u mne, jsme navzájem spojeni. Nyní se můžeš ode mne učit víc, než já od Tebe. Nyní jdu, řekni díky. Už s Tebou nejsem. Upadáš do smutku, braň se mu prosím vší silou. Vezmi si s sebou, co jsme spolu prožili jako drahocenou závěť. Ať je Tvůj život krásnější, zralejší a hlubší, než před mou poslední hodinou na této zemi.