Podporují nás

Město Hořice Královéhradecký kraj NF AVAST Nadace Agrofert Lesy ČR Biskupství královéhradecké Nadace KB Jistota Domácí hospic Duha Výbor dobré vůle Kubištovy Hořické trubičky - JANKA Nadační fond Pepina Strix Hořice Kimtex Petráčkovy hořické trubičky Město Nová Paka Město Lázně Bělohrad CWS boco Michal Súkup

Věnovat se jen tomu jedinému…

Od roku 1984 pracuji ve zdravotnictví jako zdravotní sestra a během těchto let jsem v hlubinách svého srdce odkrývala zákon, který mě nutil poslouchat jeho hlas, abych milovala, konala dobro a bojovala se zlem, jménem euthanasie. Tento hlas mi zazníval v nitru v bolesti trpících a zvlášť umírajících lidí.

Přemítala jsem o okolnostech svého života a byla si vědoma, že bolestný nářek opuštěných lidí ve smrti a utrpení, jejich smutek a touha po respektu, úctě a lásce, mě burcují k odpovědi. Bylo mi jasné, že jedině ve zdravém společenství lidí, je možné udržovat nadpřirozenou bratrskou jednotu. Proto jsem se snažila od počátku vytvořit v hospici pevné společenství, které bude jádrem naší služby. První roky ve službě umírajícím jsem byla sama. Pamatuji si na proměněné tváře těch, kteří odcházeli z tohoto světa a věděli, že jdou do života, do Boží perspektivy. Pamatuji se na chvíle tichých, velmi upřímných a hlubokých rozhovorů, na vznikající přátelství, na vztahy plné klidu a pokoje.

 

S mnoha umírajícími lidmi jsem poprvé v jejich životě hovořila o Bohu. Někteří dojetím plakali, ale většinou tiše poslouchali. Rozpoznávali ve svém srdci touhu žít, chtěli o těchto věcech hovořit. V jejich srdcích sílila naděje, že život smrtí nekončí.

Domácí hospic Duha se ve svém počátku jevil jako křehká rostlinka na poušti kultury smrti. Pro jeho růst a rozvoj, bylo a je třeba poctivé služby a setkání s velkým utrpením. Po několika letech se myšlenka domácího hospice, realizovaná v prostředí malého venkovského města, začala šířit do různých koutů Čech a odtud dále na Moravu i na Slovensko. Vznikají další týmy domácích hospiců, s kterými jsme v kontaktu a kterým pomáháme. Jedna zdravotní sestra, která k nám přijela na stáž se vyjádřila o Duze, že je dělohou domácích hospiců. Vyživuje, rodí a pomáhá v růstu a samostatnosti.

Zvláště zkoušky a počáteční nejistota budovaly náš domácí hospic – toto malé „duhové“ dítě. Ani já jsem toto dílo nezaložila, neplánovala, ale od počátku jsem vnímala ruku Boží, která nás vedla. Proměnu člověka, s kterým hovoříme, který je nemocný, umírá, je nešťastný, cítí se vyloučený, musíme začít jeho přijetím a nasloucháním. Nesmíme nic vnucovat, ale pokorně nabídnout službu, lásku, určitý smysl, světlo. A nesmíme se trápit tím, že se třeba věnujeme jen jednomu člověku, protože jdeme dopředu právě tím, že milujeme toho jednoho.

Jana Sieberová

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.