25. 07. 2010, 20:47

Vadí mi lhostejnost a nevšímavost...

    Velmi mi vadí nevšímavost a lhostejnost k utrpení. Velmi mi vadí, že často naříkají ti, kteří nemají proč a trpící naopak mlčí. Někdy mě tato naše úspěšná doba bolí a trýzní, sice se honosí svobodou, vším možným pokrokem, ale její modlou se stal - trh.     Tíží mě také lidské vztahy, nepochopení a falešná škála životních hodnot. Tíží mě i skutečnost, že jakmile se někdo dostane k moci, zapomene na to být moudrým. Někdy po prohraných bojích s našimi státními orgány bezradně uvažuji, kolik lidí musí zemřít, aby se zastavili všichni ti nevšímaví - kolemjdoucí.     Jistě, mnohokrát než kdokoli jiný z vás se dívám do očí umírajících. Mnohokrát z jejich tváří čtu úzkost, bolest, ale i touhu a naději. Ale také vidím výraz prchajícího života, zamlžený pohled, s tajemnou hranicí, která dělí život a smrt. Je to hranice, za kterou nikdy přes  veškerý pokrok, nedohlédneme.     A co nás naši  nemocní učí? Být moudrým.  Ne pouze vzdělaností všech dostupných vědomostí, ale dokonalým přístupem k životu. Nestačí se pouze starat o těla, ale je třeba se starat i o duše. A jak duše vypadá? Nevím. Je neviditelná, ale každý z nás, věřící či nevěřící, cítí, že ji má. Je jen naše, je jedinečná, právě ona ví, miluje, nenávidí, trápí se, pamatuje si. Ona nám tak zajišťuje lásku, krásu, tajemství.     Na čem tady můžeme postavit své životy? Na svém zanícení v úsilí, v oddanosti právě ve vztahu k našim umírajícím. Kolik otázek jsme četli v jejich očích? Na kolik otázek jsme nedokázali ani odpovědět, protože jsme odpověď prostě neměli a ta medicínká -byla nedostačující.  Podívejte se někdy do hlubokých očí našich nemocných a možná, že přehodnotíte pak  svůj dosavadní život.    A zjistíte třeba něco podobného jako Arthur Hailey: " V tomto světě je mnoho nevšímavosti a nesmyslnosti, mnoho předsudků a zaslepenosti. Ale je i spouta jiných hodnot. Dobrých, vroucích, pro které stojí za to žít."
Načítání stránky