V duchu a v pravdě....

       Když jsem jako dobrovolná sestra v lůžkových hospicích poznávala celou tuto problematiku, všímala jsem si jedné věci.       Modlitební společenství se scházelo k modlitbě pravidelně každý týden. Jistě, mají k tomu všichni vhodné podmínky. Součástí každého hospice je totiž kaple a služba duchovního. V Hořicích je tomu trochu jinak. Kaple v areálu nemocnice byla v roce 1950 zastavěna, oltář byl ukryt do roku 1953 ve skladu brambor a jedné noci se tajně převezl do kostelíka na Gothardě, kde je dodnes.        Od té doby uplynulo mnoho času... Centrum domácí hospicové péče sídlí v areálu nemocnice. Kapli sice nemáme, ale společenství křesťanů se schází pravidelně už takřka jeden rok. A jak jsme se našli? Mons. Josef Koukl emeritní biskup litoměřický se za hospic v Hořicích pravidelně modlil. I já jsem do společenství v Litoměřicích dojížděla. Biskup Josef mi však kladl za úkol modlit se právě v prostorách budoucího hospice. Začala jsem tedy sama, ale Bůh mi postupně poslal druhého, třetího... a dnes nás je stálých 8 lidí. Navštěvují nás rodiny a přátelé nemocných a umírajících. Navštěvují nás také lidé hledající smysl svého života. Naše společné modlitby jsou za myšlenku hospice v celé ČR a za potřeby těch nejslabších.     Je to asi měsíc, co jsme byli uprostřed tiché modlitby napadnuti řidičem dopravní služby, kterého jsme prý rušili v 19.30 hodin v jeho službě. Máme totiž společnou vstupní chodbu. Nebudu Vám popisovat všechny útoky a nadávky těchto lidí. Výsledkem bylo postavení zdi, která má zabránit hluku naší modlitby. Síle modlitby však nezabrání nikdo a nic...      I když tedy neoplýváme velkými finančními částkami a potřebovali bychom především finance na platy zdravotníků, máme protihlukovou stěnu již postavenou. Považujeme totiž společenství, které se schází k pravidelné modlitbě stejně důležité, jako smlouvu s VZP.                               Jana Sieberová      Hospicové občanské sdružení Duha Hořice