Tvůj život...

Z dopisu 83 leté ženy své  přítelkyni... Moje milá, více čtu a méně uklízím. Sedím na zápraží a obdivuji výhled bez ohledu na plevel, rostoucí na zahrádce. Trávím více času s rodinou a přáteli, méně času prací. Kdykoliv je to možné, vychutnávej si životní zážitky. Zkouším zachytit tyto okamžiky a uchovávám se je. Nic neschraňuji, používám svůj nejlepší porcelán a sklo při každé příležitosti, na nákup nosím své nejlepší oblečení. Svůj drahý parfém používám pokaždé, když chci. Slova "někdy" a "jednou" se z mého slovníku vytrácejí. Pokud existuje něco, co stojí za to vidět, slyšet nebo dělat, chci to vidět, slyšet a dělat nyní. Všichni bereme svůj život jako samozřejmost. Nejsem si jistá, co by dělali lidé, kdyby věděli, že je nečeká žádný zítřek. Myslím, že by volali svým rodinám a nejbližším přátelům. Možná by volali bývalým přátelům, omluvili by se a zavřeli dveře za minulostí. Je spousta maličkostí, které by mě rozlobily, kdybych zjistila, že se můj čas naplnil. Byla bych naštvaná, protože jsem samozřejmě nenapsala dopisy, které jsem jednou napsat chtěla. Byla bych naštvaná a bylo by mi líto, že jsem svému manželovi a rodičům neříkala dost často, jak moc je mám ráda. Snažím se nic neodkládat, nedržet se zpátky a nevyhýbat se ničemu, co přináší smích a vzrušení do našich životů. Každá minuta, každé nadechnutí je opravdovým darem od Boha. Nevěřím na zázraky, ale spoléhám na ně. Život možná není takový, jak jsme doufali, ale pokud jsme tady, měli bychom žít jak nejlépe umíme.