Podporují nás

Stále je dost nejasností ohledně hospiců…

     

        Hospic je specializované zařízení, které poskytuje paliativní péči, tedy péči zaměřenou na úlevu od bolesti, kterou postupující nemoc přináší, na rozdíl od péče kurativní, která je zaměřená na léčbu nemoci. V principu to znamená, že se těžce nemocný člověk dostane do hospicu v době, kdy byly vyčerpány všechny možnosti současné léčby. Neslibuje uzdravení, ale také nebere naději. Neslibuje vyléčení, slibuje léčitelnost.

      V současné době je v České republice 14 hospiců. Světová zdravotnická organizace uvádí, že minimální počet lůžek je 5 na 100 000 obyvatel. S počtem hospicových lůžek jsme v ČR někde za půlkou. A to je ještě podmíněno fungující domácí sítí hospicové péče, která u nás až na výjímky není.

     V České republice je pohlíženo na hospicovou péči jako na zbytnou, i když se v praxi osvědčila. Zbytnou – proč – je to především z finančních důvodů. Punc zbytečnosti nebo zbytečného plýtvání finančními prostředky se ztrácí v momentě, kdy se týká jednotlivců a jejich potřeb. Přitom kvalitní paliativní péče je přitom známkou vyspělosti a kulturnosti státu.

      Hospic není léčebna dlouhodobě nemocných, domov důchodců, nemocnice. Cílem této péče je dosažení nejlepší možné kvality života pacientů a jejich rodin. Propagace hospicové péče je o to těžší, že souvisí s tématem, jenž bylo a je pro dnešní společnost určitým tabu. Jde o velmi citlivé téma, které dost dobře nejde otvírat na veřejnosti formou nějaké reklamy či masivní kampaně. Naše společnost nebyla vedena k tomu, aby se smrtí jako okamžikem přirozeného završení života nějak zabývala.

      Samostatnou kapitolou je medializace hospiců. Je nutné si přiznat, že média příliš neoplývají snahou se věnovat tématům bolesti a konci života. Nejlepší forma hospicové péče je asi diskusní pořad k dané problematice v celostátním vysílání. Bohužel, zde je věnována většinou pozornost atraktivnějším tématům.

       Přitom představy veřejnosti jsou někdy velice kuriosní. Někteří lidé mají představu, že hospic je určitým typem krematoria, kam jsou pacienti překládáni těsně před smrtí. Rozšířeným mýtem bývá též názor, že hospice jsou určeny pro příslušníky církví, jiní si pletou hospic s luxusním pensionem pro důchodce a dožadují se umístění a předplacení.

      Oslovení odborníci se většinou shodují na tom, že zdravotníci se většinou neodlišují od běžného vzorku laické veřejnosti. Tam, kde hospic působí delší dobu, je spolupráce se zdravotníky snazší, než tam, kde začínají nebo vůbec nejsou. Přitom není nejmenší problém, než si přijít hospic prohlédnout – kdykoli.

      Ještě něco k financování. V červenci roku 2007 byl přijat zákon o veřejném zdravotním pojištění, který v rámci legislativy poprvé zmiňuje léčbu paliativní o osoby v terminálním stavu poskytovanou v zařízeních hospicového typu coby péči hrazenou ze zdravotního pojištění. Je to velký přelom. Do té doby bylo financování jako na LDN. V praxi to znamenalo, že zdravotní pojišťovny hradily pouze polovinu nákladů.

      Domácí hospice mají částečné finanční zázemí. Pracovníci těchto zařízení opakovaně podávají ucelenou koncepci našim zákonodárcům, ale stále spíše narážejí na nepochopení – k čemu vlastně je umírat doma ? A to někdo chce? Přitom je jasné, že i z ekonomického hlediska je vhodné, aby byl nemocný doma. Mobilní hospice fungují tedy z částečné úhrady zdravotních pojišťoven, nutných dotací a na základě grantů. O to to mají samozřejmě těžší. Vyhledávají vhodné sponzory a snaží se je zapojit do různých projektů. Na programy, které se týkají seniorů a nemocných, připívají většinou ti, kteří si sami museli zajišťovat péči o své blízké a vědí o tom, jak je tato péče náročná.

      Chtěla bych se pokusit vyvrátit nebo alespoň zpochybnit obecně rozšířený názor, že hospic je především dům smutku. Každého, kdo do hospicu přijede překvapí atmosféra klidu, radosti , pohody a naděje. Cítíte se jako v oáze uprostřed rozbouřeného světa. Takovou zkušenost mám i já, která jsem do hospiců jezdila. Pohled na hospic zevnitř je skutečně výrazně odlišný od pohledu zvenku.

     Často říkám studentům pri přednáškách, aby lůžkový hospic navštívili o prázdninách a nabídli svou pomoc jako dobrovolníci. Mladým lidem se tak výrazně rozšíří obzor vidění současného světa a navíc získají zkušenost k nezaplacení.

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.