03. 01. 2011, 20:50

Spánek na konci života...

      Nemocný na konci života je unavený, velmi slabý a potřebuje často a v krátkých intervalech podřimovat nebo spát. Je to jiný spánek než v době aktivní léčby. Pokud je nemocný smířený, poznáme, že je osvobozený od krutých pocitů. Bolest fyzická má být stabilizovaná, boj už neexistuje a  nyní nastává čas posledního klidu před dlouhou cestou.       V tomto období potřebuje rodina více podpory a porozumění než sám pacient. On už dosáhl určitého stupně pokoje a okruh jeho zájmů se stále více úží. Přeje si být v klidu, nechce být rušen zprávami a problémy vnějšího světa. Návštěvy už někdy nejsou vítány. Televizor mlčí.      Komunikace nemocného se omezuje pouze na gesta než na slova, často jen pohybem ruky naznačuje, co si přeje. Pokud drží naši ruku, mlčky si přeje naši přítomnost. Cítí, že stojíme při něm až do konce. Ví, že nemusí již mluvit, že všechny důležité záležitosti byly již řečeny a zařízeny a že je jen otázkou času, kdy se jeho oči zavřou navždy. Je uklidněný, protože poznává, že nebyl ponechán sám sobě.       Člověk na konci života nám svou bezbranností a křehkostí připomíná období dětství. Kruh jeho života se uzavírá.    ...Musím se rozloučit. Vracím klíč od svých dveří, už nic nechci ze svého domu. Prosím jen o vaše vlídná slova. Svítilna, která prosvěcovala temné kouty, zhasíná. Slyším volání. Jsem připraven k odchodu...
Načítání stránky