02. 01. 2012, 21:10
Sociální poradna
Sociální poradna Centra domácí hospicové péče v Hořicích byla zaregistrována na KÚ v Hradci Králové k 1. 1. 2012. Nabízí odbornou sociální podporu a pomoc nemocným v terminálním stadiu onkologického onemocnění a lidem pečujícím v domácím prostředí o nevyléčitelně nemocné. Součástí poradenství je péče v období truchlení. Zároveň nabízíme zapůjčení zdravotních a kompenzačních pomůcek, které jsou nezbytné při ošetřování těžce nemocných a imobilních pacientů v domácím prostředí.
Poradenský tým poskytuje své služby telefonicky a osobně na adrese:
Centrum domácí hospicové péče, Riegrova 655, Hořice 508 01
Telefon: pevná linka 493 586 363, mobil 739 912 781
Vedoucí sociální poradny: Mgr. Magdaléna Kolátorová
Pracovní doba: pondělí – pátek 8 – 11 hodin
Terénní forma služby sociální poradenství je poskytována v pracovních dnech 11.30 – 15.00 hodin po telefonické domluvě.
Pro osobní návštěvu v poradně není potřeba se objednávat, pokud si to ale přejete, je možné si domluvit předem telefonicky přesný čas setkání.
Co nabízíme:
- pomoc a radu při hledání a plánování dalších kroků v péči o blízkého nevyléčitelně nemocného člověka i o sebe, společné zvažování dalších možností a cest
- možnost rozhovoru po telefonu nebo při osobním setkání v poradně
- zkušenosti z péče o umírající
- čas na sdílení starostí, zmatku, váhání, nejistoty, smutku, obav
- vysvětlení principů a možností domácí i lůžkové hospicové péče
- předání kontaktů a žádostí do hospiců
- zprostředkování prvního kontaktu pro zájemce o domácí hospicovou péči z Hořic a do vzdálenosti 30 km od Hořic
- kontakty na další poskytovatele sociálních a zdravotně-sociálních služeb
- informace o příspěvku na péči a pomoc při jeho vyplnění
- zapůjčení kompenzačních pomůcek pro péči v domácím prostředí
Komu je sociální poradenství určeno:
- především těm, kteří jsou nevyléčitelně nemocní nebo umírají
- těm, kdo o nevyléčitelně nemocného člověka doma pečují či zvažují péči o něj
- všem pečujícím, kteří si nevědí rady nebo jsou unaveni
- lidem, kteří jsou zarmouceni po smrti blízkého člověka
Sociální pracovník v domácí hospicové péči se dostává do stálého blízkého kontaktu nejen s pacientem, ale i s ostatními členy domácnosti. Vážné onemocnění představuje mezní životní situaci. Pro pacienta a jeho rodinu nastává náročné období, na které většina lidí není vůbec připravena. Konfrontace s pomíjivostí lidského života vyvolává pocity akutního osobního ohrožení a ztrátu jistot. S postupujícím úbytkem sil se zmenšuje prostor pro autonomní rozhodování a stoupá závislost na cizí pomoci. Téměř každý vážně nemocný člověk prožívá chvíle smutku, úzkosti a strachu.
Sociální pracovnice vede s klientem rozhovor, kde se vytváří předpoklady k navázání úzkého terapeutického vztahu. Zjišťuje, jak nemoc změnila život pacienta, jak jí přijímá, kdo nebo co mu poskytuje oporu. Psychosociální anamnéza se týká otázek financí a bydlení. Plán sociální pomoci rozlišuje pomoc krátkodobou a dlouhodobou. Jedná se např. o sepsání odvolání pro úřad, naléhavý pohovor s rodinou k vyřešení neodkladné záležitosti, zajištění potřebného rozsahu a kvality domácí hospicové péče o něj, vytvoření alternativy pro eventuální zhoršení stavu. Zařizuje sepsání závěti na pacientovo přání, vyslechne jeho představy o pohřbu a vzkazy před jeho smrtí, stejně jako mu podle možností zařídí splnění jeho posledního přání. Pacienty zejména zneklidňují nevyřízené záležitosti s úřady, které hrozí očekávanými sankcemi z prodlení, dále finanční problémy, soudní řízení nebo ohrožení možnosti bydlení. Snahou sociálního pracovníka je pomoc najít smysl v životě, který je sužován a ohraničen nevyléčitelnou nemocí.
V domácí hospicové péči není objektem péče jen nemocný člověk, ale celá rodina, která trpí současně s pacientem. Sociální poradenství zahrnuje pomoc a podporu rodin v období truchlení. Je jisté, že k zákonitým projevům zármutku a žalu dochází mnohem dříve, než dojde k úmrtí. Pozůstalí prožívají šok, otřes, a to i tehdy, bylo-li úmrtí očekávané. Proto je nedílnou součástí sociálního poradenství zvládnutí projevu zármutku pozůstalých, pomoc překonávat různé překážky při procesu adaptace na nový život bez milované osoby.