Rozhovor pro Jičínský deník

Nejprve, co je u Vás nového? Domácí hospic Duha v Hořicích vstupuje v roce 2018 do devátého roku své existence. Doprovodili jsme s týmem zdravotních sester, sociální pracovnice, lékařů a kaplana desítky umírajících lidí všech věkových kategorií, kteří závěr svého života prožili doma, s důstojností člověka, v kruhu svých blízkých, bez fyzické bolesti a také s nadějí, že život smrtí nekončí. Každý z umírajících lidí nám předal hluboké poselství touhy lidského života po úctě a lásce. Tito nemocní jsou pravdiví, v jejich tváři je patrné prožité utrpení spojené s těžkou nemocí, ale jejich nitra jsou bez falše a klamu. Duha se v průběhu let rozrostla o další zaměstnance, kteří přinášeli do zdravotně sociálního týmu své dary, zkušenosti, nadšení, obavy. Příchod nových zaměstnanců znamená učit se skutečnému umění doprovázet, trpělivosti a lásce s otevřeným srdcem ke všem lidem a jejich potřebám. Hospicová služba je o týmové práci, úctě a toleranci mezi námi. Je to výzva k zodpovědnosti všech lidí a ochota jít s každým dalším umírajícím člověkem a jeho rodinou po nových a neprobádaných cestách. Vyhledává vaše služby více rodin nebo je situace obdobná jako v předchozích letech? Domácí hospicová služba se během devíti let postupně integruje do systému zdravotně sociálních služeb našeho regionu a Domácí hospic Duha se stává skutečným partnerem převážné onkologických pracovišť, která nám předávají pacienty do péče, což hodnotím oproti minulým letům jako velký posun. Nedá se říci, že nějak dramaticky rostou počty pacientů, spíše vnímám jejich pozvolný nárůst. V systému je stále mnoho chyb, které zamezí dostupnosti tohoto druhu péče. Nicméně pokud nás ošetřující lékaři včas doporučí, můžeme skutečně zajistit odbornou a především hluboce lidskou službu u umírajících pacientů doma a být jim nablízku do posledních okamžiků jejich života. S pozůstalou rodinou zůstáváme nadále v kontaktu a doprovázíme je tak v období truchlení. Změnil se všeobecně přístup lidí k umírání v domácím prostředí? Myslím si, že ano, protože jsem často přizvána k umírajícím lidem mimo náš region. Obracejí se na nás rodiny s prosbou o pomoc z mnoha míst, kde stále tato služba chybí. Rodinní příslušníci nám vyprávějí o zbědovaném stavu svých blízkých, o fyzickém utrpení, bezmoci a beznaději. Někdy s námi hovoří o eutanazii, ve které spatřují jediné možné řešení. Díky mnohaleté zkušenosti ve zdravotnictví se snažíme zajistit jim nějakou formu domácí či lůžkové hospicové péče. Jste stále jediným hospicem na Jičínsku? Na Jičínsku ano. K Duze ale patří velmi široké společenství nově vzniklých či vznikajících domácích hospiců, pozůstalých, přátel, podporovatelů, studentů a stážistů. Do Duhy během let přijely desítky lidí, kteří hledali inspiraci a zcela konkrétní pomoc při založení domácích hospiců. Postupně vzniklo více než dvacet domácích hospiců po celé České republice, Moravě a Slovensku a to je velmi dobrá zpráva. Duha má také již dva roky svou pobočku ve Vrchlabí, kde je tým dalších zdravotních sester, lékařů, sociální pracovnice a kaplana. Vzniku pobočky předcházelo mnoho proseb od umírajících lidí a jejich rodin z měst a obcí v Krkonoších. Založit hospic v době, kdy není vhodná legislativa, není vyřešená otázka financování, čelí se různému nepochopení a tlakům ve společnosti, ale i ve zdravotnických zařízeních, není však zcela jednoduché. Nicméně roste-li tato aktivita naprosto zdola od lidí, je to dobrý základ. Máte nějaké přání a cíl do budoucnosti? Posledních deset let je můj život naplněný hospicovou péčí. Na svět se dívám očima umírajících lidí a jejich rodin. Vstupuji s týmem Domácího hospice Duha do silných příběhů našich pacientů a snažím se zajistit pro ně účinnou fyzickou, duševní a duchovní pomoc. Umírající lidé jsou naším velkým darem a potřebují mnoho lásky a naděje. Tito naši velcí učitelé nás formují pro hospicovou službu. Jsou trvalým zdrojem síly, protože veškeré naše snažení v zajištění dostupnosti a vytvoření husté sítě domácích hospiců je naším společným cílem. Přeji všem umírajícím lidem zažít lásku, respekt k důstojnosti jejich života až do posledního okamžiku a chci zabránit samotě. Je třeba být těmto lidem nablízku i v nemocnicích, kde dosud umírá velké procento pacientů bez naděje a v osamělosti. A Bůh stále hledá odhodlané muže a ženy, kteří budou tomuto světu přinášet lásku v okamžicích smrti. Když se ohlížím po deseti letech hospicové služby zpět, cítím v srdci hluboký vděk za své povolání, protože čas utišil mnohá má zklamání, zoufalství, únavu a vyčerpání, která jsem musela prožít. Jana Sieberová V roce 2016 vydalo nakladatelství Triton knihu Jany Sieberové Hospic Příběh naplněné naděje. Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích. Kniha vypráví o smrti a zázracích. Zázraky se dějí nejen v Duze samotné, ale především v duších jednotlivých protagonistů – umírajících pacientů i těch, kdo je v závěru jejich pozemské pouti odborně a s velkou láskou doprovázejí. Kniha může čtenáře inspirovat a také zbavit zbytečného strachu ze smrti, protože nejvíc se obvykle bojíme toho, o čem nic nevíme. K vydání knihu doporučili kardinál Miloslav Vlk (autor předmluvy) a MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v ČR, která napsala doslov. Vydalo nakladatelství Triton, 2016, 122 stran, brožovaná, 116 Kč Nakladatelství Triton Vykáňská 5, 100 00 Praha 10, tel. 226 220 025, info@triton-books.cz www.tridistri.cz V současné době se v nakladatelství připravuje volné pokračování knihy Jany Sieberové s názvem V hospici život nekončí.