28. 01. 2010, 09:21
Kdy sdělit nemocnému, že je jeho nemoc nevyléčitelná?
Ošetřující lékař, pokud má potvrzenou diagnózu, by měl informovat pacienta, že je vážně nemocen. Zároveň by mu měl říci o všech možnostech léčby a dát mu tak naději. Myslím si, že i rodina by měla být informována o závažnosti nemoci.
Nemocnému bychom neměli říkat, že se jeho smrt blíží. Význam rozhovoru o nevyléčitelné nemoci závisí na naší vlastní schopnosti přijmout skutečnost, že určitému nemocnému současná medicína už nemůže s největší pravděpodobností pomoci. Pokud se nás pacient ptá, je na nás lékařích a sestrách, odpovědět na všechny jeho otázky.
Když to nezvládneme, nemocnému nepomůžeme. Pokud pacient cítí, že se mu snažíte pomoci, velice rychle vám svěří své trápení a svou bolest. Většinou pak okamžitě víme, jak je nemocnému, který je utrápený, osamělý, opuštěný.
Pokud pacient pozná, že ho neopustíme, že mu pomůžeme, že společně zvládneme bolest a všechny ostatní příznaky těžké nemoci, velmi se uklidní.
Smíření se s vlastní smrtí je ta nejzásadnější otázka, jenž před každým z nás leží. Každý z nás dříve či později zemře. Když nemocný přime realitu konečnosti svého bytí, získává mnohem lepší vyhlídky pro využití vlastních zdrojů energie.