Radost v bolesti...

    Bohatství lásky k člověku je možné poznat na pozadí zkušenosti smrti. Lásky k lidskému životu, lásky k tomuto světu, smutné, avšak krásné. Je možná taková láska  k člověku ?  Je vůbec možné  přijímat všechny stesky, slabosti a  záhady?     Žít pro lidi a s lidmi je možné ... I když člověk 20. stol. zakouší, že tajemství smrti je nejen záhadné, nýbrž nespravedlivé, kruté a nesmyslné. Atomové bomby, války, koncentrační tábory naučily, že člověk je schopný dát smrti příliš bezejmennou a pramálo lidskou tvář.    Lidstvo usiluje dobýt vesmír, chce stále překonávat samo sebe, avšak připravuje sobě smrt, jenž je hrůzná a vzbuzuje znechucení. Tajemství smrti nazírané těmito smutnými událostmi soudobého světa se jeví jako nesmysl. Jako největší nesmysl vytvořený člověkem, který se chystá dobýt vesmír, nepřestává však proměňovat zemi na hřbitov...     Svoboda však touží po plnosti života, svoboda chová v sobě stesk po věčném. Svoboda má v sobě  naději... Je sice neurčitá a nejistá, ale každý člověk ji má.  Proti zřejmosti smrti lze postavit víru ve smyslu bytí a lásky. Lze tady věřit, doufat a očekávat... I v tváři smrti lze najít naději.                                                                                                                       J.S.