06. 06. 2011, 20:40

Proč není dostupná paliativní péče každému umírajícímu?

    Když jsem před lety začala aktivně poznávat hospicovou paliativní péči v ČR, říkala jsem si smutně sama pro sebe, že je to péče pro VIP nemocné. Dnes, kdy třetím rokem provozujeme mobilní hospic v Hořicích, si to říkám totéž. Proč tedy není v naší vyspělé společnosti stále dostupná paliativní péče všem umírajícím? Dovolte mi toto krátké zamyšlení...    Pokud začneme poskytovat  paliativní péči v nemocnicích, DD, LDN, či v domácím prostředí,  je vždy bezpodmínečně nutné, aby tato péče byla péčí komplexní. To znamená, že se musíme věnovat všem okruhům nemocného, v rovině tělesné, psychologické, sociální a spirituální. A kdo z toho bude mít profit? Jistě každý umírající pacient, ale také celá společnost.   Často bývám v hospicové péči svědkem toho, že lékaři léčí raději více a déle, než je pro nemocného dobré. Proč tomu tak je? Je to jejich alibismus či terapeutická posedlost? Čím je pro ně pacient? Množinou orgánů? Dokáže lékař respektovat, že se priority potřeb nemocného v průběhu těžké nemoci mění? Dokáže se vyrovnat s jinými symptomy než s tělesnými? Nebo má raději klapky na očích...?    Smrt v rodině je největší stresor pro životního partnera a  jeho blízké. Je v nemocnicích  poskytovaná péče rodinám těžce nemocných? Je na jejich bolest dostatek času? Jsou v pracovním týmu školení profesionálové, kteří dokáží nést zármutek příbuzných spojený s nevyléčitelnou nemocí?       Podle našich místních zkušeností často přebíráme pacienty do domácí hospicové péče neinformované o svém zdravotním stavu. Býváme prvními, kteří říkají pravdu o těžké nemoci. Pokud máme v péči nemocného déle než jeden týden, snažíme se šetrně připravovat rodinu na budoucí ztrátu.     Ořetřující lékař, který dokáže včas pacientovi zajistit kvalitní paliativní péči, získává vysoký profit z důvěry nemocného a také z jeho rodiny. Lékař může prožít radost z toho, že pro kvalitu života svého pacienta udělal maximum. Takováto vzájemná spolupráce by jistě zlepšila situaci všech umírajících v domácím prostředí.    Prioritou našeho státu by měla být  jasná koncepce paliativní péče v její dostupnosti všude tam, kde se umírá. Zdravotní pojišťovny by neměly bránit finacování tohoto druhu péče, která je navíc ze všech dosavadních světových zkušeností úsporná.        Lékař, který se dokáže orientovat v možnostech paliativní péče, neprodlužuje často nesmyslně protinádorovou léčbu, ukáže-li se jako neúčinná. Paliativní medicína má v dnešní době moderní a velmi účinné léky, které nejsou zrovna levné, obvykle jsou ale levnější než další kůry chemoterapie. Asi nikdo z nás nepochybuje, že nejúspornějším  řešením  je postupný rozvoj domácí paliativní péče v ČR!    Pokud se však celá naše  společnost nepokusí o změnu v přístupu k umírajícím pacientům, paliativní péče bude stále pro VIP pacienty... Otázka finacování mobilních paliativních týmů není totiž možná trvale z darů...                                                Jana Sieberová      HOS Duha Hořice
Načítání stránky