Proběhlo setkání pozůstalých a přátel hospice

Hospicová péče nezahrnuje pouze pacienty, ale i všechny z jeho okolí. Snaží se ulehčovat situaci rodinným příslušníkům tím, že jim uvolňuje čas. Aby si mohli odpočinout nebo se věnovat jiným činnostem, než je starost o nemocného. Po úmrtí pacienta se pozůstalí musí smířit s jeho odchodem a vnitřně vypořádat s řadou dalších souvisejících problémů. Hospic jim proto zůstává otevřeným místem. Zde se mohou podělit o své starosti s hospicovým týmem anebo prostě jen zavzpomínat na minulé časy. Z tohoto důvodu pořádáme v našem Domácím hospici Duha pravidelná setkání pozůstalých. S výjimkou mše svaté, kdy je s modlitbou důstojně vzpomenuta památka všech zesnulých, je toto setkání čistě neformální. Nejsou stanovena žádná témata, o kterých by se přítomní museli bavit. Připraveno je pouze občerstvení a přátelská atmosféra. V tomto duchu se neslo i setkání 9. 11. 2015. Zahájeno bylo mší svatou, na kterou zrovna připadnul svátek Posvěcení lateránské baziliky. Biblické čtení, které bylo možno při mši vyslechnout, zmiňovalo Ježíše, jak vyhání z Chrámu kupce a obchodníky. Viděl totiž Chrám pouze jako dům modlitby a k obchodníkům se zachoval velice vyhraněně. Pomineme-li duchovní význam tohoto čtení, vidíme zde určitou paralelu se zdravotnickým odvětvím. Pro hospicové hnutí zůstává tím příslovečným chrámem člověk a jeho život. Usiluje o to, aby byla domácí hospicová péče dostupná všem, kteří ji potřebují a aby byla placená zdravotními pojišťovnami. Považuje jakékoliv obchodování s lidskou důstojností za nepřijatelné. Proto vždy sděluje pacientovi citlivě pravdu o jeho zdravotním stavu a nepokouší se budit falešné naděje na uzdravení. Různé osoby nabízejí vyléčení nevyléčitelného za pomoci vyšších sil, energií anebo zázračných preparátů. Za tyto uzdravovací procedury požadují nemalé peníze, které by jistě každý rád dal, pokud by k takovým zázračným uzdravením skutečně došlo. Výsledkem však vždy byla pouze jen další pacientova bolest - ze zklamání. To nám však dozajista nebrání, abychom věřili na zázraky. Jen ty zázraky mají dost často jinou podobu, než bychom si mysleli. Podobu smířených mezilidských vztahů nebo uskutečněných niterných přání – dost často velmi drobných. Mají podobu pacienta, který poslední hodiny svého života prožil smířený, mnohdy s upřímným úsměvem. Každá další setkání pozůstalých a přátel hospice nám tyto úsměvy a zázraky připomínají. Připomínají nám dobré důvody, proč stojí za to konat hospicovou péči, přestože se jedná o jedno velké kolo starostí. A proč je třeba vždy stavět pacienta a jeho život na první místo, před všechny ostatní, někdy i zdánlivě lepší zájmy.   Za tým domácího hospice   Jakub Holman