Podporují nás

Pravda, naděje a láska…

      Jedním z práv člověka je znát pravdu o svém zdravotním stavu. Pravdivé obeznámení s jeho zdravotním stavem mu umožňuje postavit se vlastnímu osudu, přijmout jej a objevit v něm smysl.

    Dnešní diskuse o sdělování pravdy nemocným se ubírá spíše tím směrem kdy a jak pravdu sdělit, a právo člověka na to znát pravdu, předpokládá jako samozřejmost.

      Otázka „kdy“ a „jak“ je otázkou individuality osoby, které se pravda sděluje. Přesto můžeme říci, že sdělování pravdy má svá pravidla. Předně se musí dít v atmosféře lásky. Zásadně nemá  takové sdělení brát nemocnému naději.

       Pravda nemá povahu jednorázové informace, nejde zde tedy jen o znalost, ale také o přijetí a postoj, který zaujmeme. Pravda je spíše procesem hledání a nacházení smyslu v tomto důležitém životním úkolu a v této životní fázi.

      Důležitá je zásada, že každá pravda má svůj čas. Může být předávána postupně s ohledem na to, je-li nemocný ve stavu ji unést.

       Důležitým poznatkem, který mám z vlastní zkušenosti s umírajícím je poznání, že většina nemocných tuší, nebo jsou si vědomi svého vážného stavu bez ohledu na to, jestli jim to někdo sdělí.

      Nemocného musíme vnímat jako jedinečného a nezastupitelného člověka. Musí mít příležitost něco dělat, projevovat se a důležitým předokladem toho všeho je  zázemí.

      Splněním předchozích podmínek dochází  k přerodu iluzí v naději. Jako se děje pravda ve vztahu, děje se v něm i naděje. K naději patří i touha po věčném životě. Je stejná u všech lidí, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věřící.

      Všichni si totiž  nějakým způsobem představujeme svou nesmrtelnost – doufáme ve své dílo, či potomstvo, ve kterém budeme žít dál…

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.