Podporují nás

Pozimní bilance

Drazí přátelé a příznivci Domácího hospice Duha,o.p.s.,

srdečně vás zdravíme v barevném podzimním čase, který nás vybízí k bilancování tohoto roku.

Když se ohlížíme zpět, nejvíce energie nám zřejmě vzalo všechno to úřadování, spojené s další existencí hospice jako takového. Museli jsme transformovat občanské sdružení do obecně prospěšné společnosti, abychom mohli nadále poskytovat zdravotní a sociální služby. Zní to jednoduše, ale těžko psát, co všechno tato změna sebou nesla a ještě nese. Jsme vděčni zvláště našemu panu doktorovi Sieberovi, který ve svém volném čase proseděl celé hodiny nad touto úřednickou činností.

Během posledních měsíců jsme přijali v hospici několik návštěv. Z ničeho nic se nám začali ozývat lidé a zvláště zdravotníci, kteří se o nás dozvěděli a chtěli hospic Duha navštívit v souvislosti se založením domácího hospice v jejich kraji.

Mile nás to překvapilo a o to více, když jsme pak zakusili, že nejde jen o nějaké naivní nadšence. Při setkávání jsme poznali, že se jedná o lidi, kteří jdou do této nejistoty a to s upřímnou touhou sloužit druhým na konci jejich života.

Dobře víme, že je čeká ještě hodně překážek, ale snažíme se jim pomáhat jak umíme. Vzniká tak jakási nová síť vztahů mezi domácími hospici, které nezaštiťuje nějaká větší organizace jako např. Charita, ale které se rodí jako malé buňky tam, kde je toho potřeba a závisejí z větší části na dobrodincích.

Konkrétně se jedná o rodící se domácí hospice v Rychnově nad Kněžnou, Pelhřimově, Třeboni, Telči a Uherském Hradišti.

Rádi bychom také ještě letos předložili žádost o uzavření smluvního vztahu s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Pokud by nám vyšli vstříc, tak by to byl další důležitý mezník v uzákonění domácí hospicové péče v naší republice a otevřela by se cesta i jistý zdroj příjmů pro ostatní domácí hospice.

Další naší radostí jsou nové aktivity, které jsme nijak neplánovali. Jednou z nich je mateřské centrum. Jednoduše za námi začaly chodit maminky, které měly nemocné děti a k nim se pak přidávaly i ty s dětmi zdravými. Vzájemně si začaly pomáhat a vzniklo z toho krásné maminkovské společenství.

Také se nám podařilo rozjet některé kurzy. Největšímu zájmu se těší kurzy První pomoci.
Také dobrovolníci nelení a připravují dny pro rodinu, drakiádu, bazar, adventní trhy apod.

Všechny tyto aktivity mají za cíl odbourávat předsudky vůči hospicům a lidem, kteří pečují o umírající. Chtějí ukázat hospice jako místa života a přijetí, setkání a naděje. Jde o trpělivou  „práci“ s jednotlivci a to po krůčcích, která ovšem nese ovoce.

Děkujeme Bohu za důvěru s jakou nám i nadále svěřuje do péče naše pacienty. Jsou pro nás těmi nejdůležitějšími. Jsme tady především pro ně a jejich blízké.
Podělíme se s vámi stručně alespoň o jeden příběh z posledního období, který byl pro nás pro všechny velmi silný.

Do hospice přišli dva manželé. Muž kráčel opírající se o rámě své ženy, která se rovněž zdála od pohledu nemocná. Oba dva pocházeli z Prahy, ale rozhodli se z Prahy před časem odejít a žít v klidu v domě, který zdědili na vesnici a kde si zřídili i malou firmu společně se synem.

Ovšem do jejich plánů vstoupila nemoc – rakovina a to u obou manželů zároveň. Muž měl ukončenou aktivní léčbu, ale chtěl zůstat a zemřít doma. Jeho žena byla po chemoterapii, ale dál měla ještě pokračovat v aktivní léčbě, její nález byl vážný. Navíc byla psychicky dost vyčerpaná, protože byla svědkem postupného zhoršování zdravotního stavu manžela, kterého hluboce milovala.

Začali jsme do rodiny přijíždět, a přestože naše péče netrvala příliš dlouho, neboť zdravotní stav nemocného se rychle horšil, vytvořily se mezi námi vztahy důvěry. Při poslední návštěvě sdělil jedné z našich sester, že dobře ví, že umírá, ale moc by si přál, aby sebou mohl odnést i nemoc své ženy. Krátce na to zemřel.

Bylo to pro nás silné svědectví lásky. Celý život tohoto nemocného muže byl naplněný dobrem. Po celou dobu péče jsme nezažili jediný náznak netrpělivosti či nepřijetí dané situace, ale spíše naopak. Učil on nás svojí tichou odevzdaností, laskavostí a šibalským humorem i v tom všem utrpení.

Na závěr to podstatné. Jeho žena šla po pohřbu na vyšetření a měla pokračovat radikální onkologické léčbě. Ovšem k překvapení všech a zvláště lékařů byla a je bez nálezu. Ani stopy po nějakém nádoru. Jistě si dovedete představit, co to znamenalo pro celou rodinu a také pro nás pro všechny.

Naši nemocní nás předcházejí na věčnost, jsou pro nás darem a učí nás žít. Pevně věříme, že i po smrti nám nadále pomáhají hledat to podstatné.

Děkujeme také vám všem, kteří nám jakýmkoliv způsobem pomáháte. Děkujeme, že naši pacienti mohou odcházet pokojně a smířeně, a že se velice často nenaplní naše obavy z možných zdravotních komplikací.

Děkujeme za vás a za vaší podporu Domácího hospice Duha o.p.s. v Hořicích.

Za celý tým,

Marie Klenčíková, zdravotní sestra

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.