Pouť do Německa

V lednu 2019 jsem týden mohla prožít u betlémských mnišek v Německu v klášteře Marienheide. Tato mnišská rodina Betléma, Nanebevzetí Panny Marie a svatého Bruna, zde žije od roku 1991. Možná vám přichází otázka, proč navštěvuji kláštery, tak odlehlé světu. Je to zcela jednoduché a prosté. Pokud mám být schopná sloužit takovému množství lidí, mám silnou potřebu být sama bez podnětů a v místech, kde Bůh je blízko. Pokusím se vám nyní nastínit život žen, které se radikálně rozhodly odejít ze světa, aby mohly žít život podle evangelia. Toto povolání má rovněž kořeny v tradici a životní moudrosti východních mnichů tak, jak je přijal v 11. století svatý Bruno, mnich původem z Německa. Proč dobrovolně zůstávám v tichu, bez možnosti připojení k vnějšímu světu? Protože toužím být v harmonii se sebou. Pokoj v klášteře, je celou, kde jsem sama. Dostanu vnitřní denní řád. Na každý úkon – modlitba, práce, spánek, jídlo, odpočinek, je stanovený čas. V domě je vše jednoduché, zaměřené na Boha. Liturgie, které se můžeme účastnit, je výrazem hledání a uctívání Boha. Sestry kontemplují v ikonách a jejich ústa zpívají chvalozpěvy. Mnišky jsou v celách a setkávají se dvakrát za den při liturgii. Pondělí je den absolutní samoty. Mlčí. Setkání s komunitou je v neděli při sesterském sdílení a společné procházce venku. Práce patří k životu a mnišky ve svých celách tvoří keramiku a jiné předměty, které jsou zdrojem živobytí, ale také přispívá k uvolnění a rovnováze. Sestry pracují rukama několik hodin denně. Každý návštěvník jí sám. Stůl většinou stojí u okna, kde je výhled na přírodu. Tak můžeme vzdávat díky Bohu, že na nás myslel, když dal zrát plodům a poskytl nám potraviny, které přijímáme. Boj proti myšlenkám, strachům, obavám a úzkosti, je ulehčený uctíváním ikon, které jsou v kostele, na chodbách kláštera, v cele. Znamenají obrácení srdce směrem k Bohu. Kláštery se nachází v samotě, v přírodě, daleko od měst a obcí. Při každodenní procházce slyším vánek větru, zpěv ptáků, zurčení potoka. Vnímám své tělo a přijímám svůj život se vším, co k němu patří. Ticho a příroda ohluší bouření mých citů a myšlenek. Je zdrojem pokoje. První ranní modlitba začíná v 6:50 hodin, je dobré jít včas spát. Mnišky doporučují před spaním uchovat v sobě jedno slovo, které se nás dotklo z Písma svatého během dne. Ráno se člověk vzbudí ve svěžesti toho slova. Hlavní činnosti mnišek je čas samoty. Je to hluboký poslech Božího slova a souhlas s tím, co slovo znamená. V tichu můžeme sestoupit do hlubiny svého já a vpravdě nahlédnout na svůj život, na své plány, sny, iluze. V tichu padají masky, potěšení, lidské opory. Víra se stává základním bodem života.¨ Tento styl života vyžaduje pevnou vůli, kdy člověk opouští své povrchní zóny svého srdce. Vyžaduje sílu, kterou v sobě nemáme. Ale je zároveň neuhasitelnou touhou po Bohu a po vstupu do proměny celé své osoby. Tyto motivace jsou očišťovány a pomalu se dostaví přirozenost, v níž je Duch svobodný, aby mohl vést. Každou sobotu se mnišky shromažďují, aby si odpustily nedostatky v lásce. Toto mne zvlášť oslovuje, když vnímám v našich rodinách a týmech napětí, které nás vyčerpává a rozvrací. Hosté, kteří přijíždějí, se mohou na tomto životě podílet, modlí se v samotě a přijmout několik tajemství moudrosti jednoduchého mnišského života. Jsem vděčná, že jsem tento čas mohla prožít v absolutním ústraní, kde nebyla možnost připojení k internetu, s omezenou možností komunikace mobilním telefonem. Svět kontemplace mne přitahuje, přesahuje a obohacuje. A je také možností i pro vás ostatní, kteří hledáte odpočinek a pokoj v srdci. Adresa kláštera: Kloster Marienheide - Wollstein - 37284 Waldkappel Jana Sieberová [gallery link="file" columns="6" ids="8556,8557,8558,8569,8559,8560,8562,8561,8566,8564,8563,8565"]