28. 03. 2014, 07:32
Potěšilo nás...
Milí pracovníci Boží dráhy,
vlak do stanice Nebe měl v úterním podvečeru v Hořicích poněkud delší zastávku. Slavnostní ...
Rozdávali jste kolem sebe úsměvy - stejně jako po celých pět let svá srdce, lásku, obětavost a nezištnou pomoc. Nebýt Vás, asi bych v jízdním řádu tento spoj nikdy nehledal a nenašel.
A kdoví, zda bych prašnou cestou bloudění, pochyb a zrádných křižovatek vůbec kdy došel tak daleko.
Až jednou mi Anděl (celý v bílém) přišel naproti s nabídkou - neseď tu a nečekej, přidej se k nám! Tomu hlasu ani pohledu se nedalo odolat. A tak jsem nastoupil. Bylo to zvláštní, nikdo po mně nechtěl jízdné, neptal se, nenařizoval ani nepoučoval. To první setkání bylo krásné a nezapomenutelné. Ale cíl? Byl pro mne velkou neznámou.
Všední pohledy z okna a první obyčejné zastávky se ale začaly brzy měnit, tak jako já. Každou další se stávaly očekávanější a svátečnější. Teď už se na každou s Vámi těším dopředu a dopředu ji vyhlížím.
Dáváte mi mnoho a já děkuji Bohu, a tím pádem všem, kteří tento vláček nejen pomáhali rozjíždět, ale měli tu sílu, odhodlání a víru v to nejdůležitější. Do paměti se mi vryla slova Pavla Rouska při jednom z takových setkání: „Nestačí jen věřit, musíte o tom být přesvědčeni ..!
A tam, co před těmi pěti lety nebylo k takové cestě nic - museli si nejprve sami položit i koleje ...
To je něco úžasného!
Díky za vše, Bohu i Vám!
Mirek
[gallery link="file" columns="5"]