Podpora v době zármutku...

      Zármutek je jako dlouhé klikaté údolí, kde každá zatáčka může odhalit úplně jinou krajinu. Proto je nedílnou součástí hospicové péče podpora rodiny v době po odchodu jejich blízkého.         Cílem je připravit příbuzné na to, co je čeká, aby pro ně nebyla ztráta zdrcující. I přes nedávné pokroky ve zdravotní péči a nové lékařské technologie, péče o truchlící rodiny v našich nemocničních poměrech není běžná.     Bolest způsobená ztrátou člověka znamené negativní účinky na duševní a tělesné zdraví lidí všech věkových kategorií. Je dobré začít s podporou v okamžiku, kdy se očekává blízká smrt pacienta. Měli bychom se věnovat všem příbuzným a dalším lidem, kteří jsou pro nemocného důležití. Rodina nemusí být omezena pouze na příbuzenské svazky.     Patologická reakce je reakcí na ztrátu, která se projevuje intenzivní a neobvyklou dobou smutku, depresivními a úzkostnými vztahy a zhoršením zdravotního stavu. Okolonosti pacienta a jeho rodiny se v průběhu nemoci mění. Rodiny, které dobře nefungují, jsou více ohroženi patologickým průběhem truchlení.      Situace pozůstalého bývá různě složitá. Může být naprosto jiná u dospívajícího, u mladého člověka, který ztratil rodiče, u člověka, který byl v  dlouholetém manželském vztahu. Smrt vlastního dítěte při nedostatečné  podpoře může zamenat zhroucení celé rodiny.     Napětí vzniká, když pozůstalý nemá nikoho, s kým by si popovídal. Nemá kolem sebe rodinu a ani přátele. Může mít ovšem kolem sebe rodinu, ale tíží ho špatná komunikace a nevyřešené konflikty.     Kvalitní péče má velký dopad na zdravotníky, především na zdravotní sestry, které můžou být denně konfrontováni se zármutkem umírajících a pozůstalých. Zármutek v sobě zahrnuje smutek, zlost, pocity bezmocnosti, viny a zoufalství. Vzájemný vztah sestry a pacienta staví sestru do zvláštní pozice. Pacient, který sestře věří, se jí snadněji svěří a vzájemná důvěra se může začít tvořit.      Pokud chceme opravdu porozumět pacientovi, musíme si uvědomit vlastní zkušenost se svým zármutkem a své postoje ke smrti. Vlastní zkušenost nám tak velice pomůže pomoci druhé osobě vyjádřit své pocity.     Rodinná setkání v hospicové péči po úmrtí pacienta mají proto svůj nezastupitelný význam. Většinou se s rodinou znovu prochází celým obdobím nemoci jejich blízkého. Otevírají se  otázky spojené s tím , co bylo dobré, co se uzavřelo, co zůstalo nedořešené. Je nutné si uvědomit, že každý může prožívat ztrátu naprosto jinak.     Cílem této podpory je pomoci pozůstalým se smířit se ztrátou, která je potkala a časem najít nový smysl života. Pro některé pozůstalé může být nacházení nového smyslu života dlouhé a složité, proto považujeme podporu v době zármutku za velmi žádoucí.