20. 07. 2011, 12:11

Poděkování

Při vyslovení slova nemoc si můžeme představit mnoho věcí od chřipky až po ty nejzávažnější. Mezi ně patří v současné době diagnóza, která zní rakovina a s tím spojené metastázy v různých částech lidského těla.Pro mě a mou ženu bylo oznámení, že má rakovinu, metastázy v játrech a v tlustém  střevě, jako rána z čistého nebe a vyvstala myšlenka: proč ona a jak se s tím mám já, její manžel vyrovnat. Přístup ošetřujícího lékaře, který nám tuto diagnózu oznámil, byl taktní a šetrný. Moje žena se s touto situací smířila. S nemocí statečně jeden a půl roku bojovala, ale marně. Já jsem jí obdivoval a doposud nechápu, kde se v ní tato síla vzala. Po půlročním léčení chemoterapiemi se projevilo oslabení organismu a její imunita nedokázala zabránit dalším náporům nemoci. Podstoupila další operaci, po které se její zdravotní stav natolik zhoršil, že nebyla schopna chodit, přijímat potravu a sama se o sebe postarat. V takovémto stavu mi bylo navrženo ze strany nemocnice propuštění do domácího ošetřování nebo LDN. Rozhodl jsem se pro domácí ošetřování, i když jsem si uvědomoval, jaká je to zátěž pro mě a pro celou rodinu. V této situaci mi bylo doporučeno, abych se obrátil na hospic DUHA, který v Hořicích již přes rok působil. Neprodleně jsem zavolal paní Janu Sieberovou, která stojí v čele tohoto hospice. Dojednali jsme si setkání, na kterém jsem se dozvěděl vše co obnáší a v čem spočívá spolupráce hospice, rodiny a pacienta. Pro mě a pro mojí ženu, jak jsem si později stále více a více uvědomoval, to byla tak významná pomoc, bez které bych ošetřování mé ženy těžko zvládal. Každodenní návštěvy zdravotní sestry Jany Sieberové v prvních měsících, jejího manžela Pavla Siebera jako ošetřujícího lékaře a potom i dalších sester, které se střídaly a byly k dispozici 24 hodin denně, byly pro nás oba jistotou.  Dodávaly nám potřebnou energii a sílu. Jejich přístup, pochopení a porozumění nám pomohly lehčeji nést nemoc mé ženy. Po dvou měsících se manželka zotavila natolik, že jsme mohli jít i na krátké procházky. Po celou tuto dobu jsme byli ve styku s hospicem DUHA a i jejich zásluhou byla manželka vyrovnaná, spokojená a hlavně psychicky zvládala svoji těžkou nemoc. K této pohodě přispěla i skutečnost, že ať nevěřící se prostřednictvím hospice setkala s velmi vstřícnými lidmi, kteří jsou věřící a hlavně se aktivně s těmito myšlenkami dělí.   Návštěvy pana faráře Pavla Rouska a pana faráře Martina Davídka z Litoměřic ji natolik přinesly pozitivní sílu v posledních dnech, že umírala smířená v rodinném kruhu doma a ve SVÉ posteli a mezi SVÝMI, kteří se s ní poslední týden jejího života přišli rozloučit. Na závěr chci vyzdvihnout devítiměsíční pomoc hospice DUHA v Hořicích, jejich obětavých zdravotních sester a v neposlední řadě i pana doktora Pavla Siebera, který je nedílnou součástí této služby.  I on svou lékařskou péčí stál při mé ženě hlavně v posledních týdnech jejího života. Také bych chtěl tímto poděkovat za maximální možnou podporu po celou dlouhou dobu těžké nemoci mé ženy praktickému lékaři MUDr. Macákovi.  Stále zřetelněji a jasněji si uvědomuji, že přes veškerou moji péči, kterou jsem manželce v době její nemoci věnoval, nebýt zkušeností a pomoci ze strany hospice,  nemohl bych splnit její největší přání: být v posledních chvílích svého života mezi svými, s rodinou a hlavně doma.                                                                                   Josef Hlušička, Hořice
Načítání stránky