Podporují nás

Poděkování

Níže uvedený dopis nás všechny velmi potěšil. V době, kdy nás nepodporuje ani Ministerstvo zdravotnictví ani zdravotní pojišťovny a vzhledem ke korona krizi ubývají sponzoři, nám dávají naši pacienti a jejich rodiny sílu jít dál.

MUDr. Pavel Sieber, ředitel

……………………………………………………………………………………………………………………………

Vážený pane řediteli domácí hospicové péče Duha, skvělá paní doktorko, naše milované sestřičky,

čas utíká jako voda a dnes je to už 5 měsíců, co mě opustil můj milovaný manžel Aleš. Život se změnil během vteřiny a další životní etapa bez jeho přítomnosti je stále moc bolestivá a plná prázdnoty. S touto prázdnotou se nikdy nesmířím, jen se s tím učím každý den žít.

Když jsem před časem hledala odbornou pomoc, našla se v jilemnické nemocnici jedna skvělá sestřička, která mi vnukla myšlenku, zda se nechci místo hospitalizace poradit raději s MUDr. Janou Michlovou. A to byla ta neúžasnější pomoc, kterou mi mohla dát do těžké doby, která se neodvratně blížila.

Chtěla bych touto cestou proto dnes, kdy jsem snad konečně po několika měsících schopna dopsat toto poděkování až dokonce, i když stále se slzami v očích, poděkovat celé Vaší skvělé domácí hospicové péči DUHA ve Vrchlabí. Díky vstřícnosti paní MUDr. Jany Michlové, která si nás i přes velké vytížení přibrala do péče, díky její skvělé péči a úžasně citlivé komunikaci, s pomocí těch nejhodnějších sestřiček – paní Kristiny Herkové a paní Lucie Kalenské Krajníkové z hospicové péče ve Vrchlabí, jsme mohli být spolu až do poslední vteřinky našeho společného života plného lásky, porozumění a radosti. Staly se po určitou dobu součástí našeho života, naší rodiny.  Vždy přišly a odcházely s úsměvem a my oba se na ně, i přes vážnost situace, moc těšili. Pokaždé na nich bylo vidět, jak svoji práci milují a dělají ji s láskou a celým svým srdcem. Dny to byly moc těžké, všichni jsme věděli, že náš čas se nezvratně krátí.  My dva jsme se vzájemně radovali z maličkostí, jak nejvíce to šlo, užívali si každý společný okamžik, protože, jak se zpívá v oblíbené písničce mého manžela, „Letokruhy“ opravdu docházely, životní slunovrat se nekonal a já se tajně modlila za každý společný den navíc.  Bohužel,  8. dubna 2020 opravdu  „vlak dojel do cíle a nastalo velmi smutné finále“.  

Velký dík patří především sestřičce paní Lucii Kalenské Krajníkové, která se mnou zůstala celých dlouhých 12 hodin, až do posledního okamžiku života mého milovaného manžela Aleška a byla mi poté i s paní MUDr. Michlovou velkou oporou v mých nejtěžších okamžicích života, na které se nedá nikdy připravit.

Vážím si práce lékařů, ale hlavně sestřiček, které svoji práci musí opravdu milovat, aby mohly přenášet tolik lásky a síly bojovat na své vážně nemocné pacienty v těch nejtěžších okamžicích jejich života.  A „naše sestřičky“??  – naši Andělé, ze kterých sálala po celou dobu láska a síla do našeho nejtěžšího boje života. Prosím předejte jim naše velké poděkování.

                                                                                    Poděkování přijměte od nás obou                                                                                               

   Nataša a Aleš

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.