Podporují nás

Dar péče

V třetím zastavení se u otázky daru se Jana Sieberová zamýšlí nad darem péče, který ji naplňoval a naplňuje život. Co je to pečovat? Jaká má být péče, aby byla péčí – a ne škodlivými akty, které zhoršují stav nemocného? Neměli bychom se tázat, čím obohatíme nemocného a čím nemocný obohatí nás?

Poděkování stavebninám BESTA

Děkujeme stavebninám BESTA za srdečné přijetí, které se dostalo naší společnosti během pátečních oslav vzniku tohoto podniku. Děkujeme též za veškerou podporu a finanční dar, který byl coby výtěžek z oslav věnován právě Duze!

20 let stavebnin BESTA a benefice pro Duhu

Stavebniny BESTA slaví letos 20. narozeniny! Součástí oslav, které proběhnou 27. 9. 2019 v areálu stavebnin BESTA v Hořicích – bude benefice, které se podnik rozhodl věnovat našemu hospici! Velice děkujeme za tuto podporu a srdečně všechny zveme.

Jana Sieberová na cestě se seminaristy

Doprovázení umírajících, péče o nemocné, každodenní život s Bohem… to jsou cenné a neopakovatelné životní zkušenosti, které můžete předávat. Třeba i během společného cestování. Jana Sieberová byla požádána, aby doprovázela skupinu seminaristů na jejich cestě do kláštera Betlémských mnišek. Více informací v přiloženém článku.

Podvečerní posezení s Janou Sieberovou

Městské muzeum Hořice pravidelně do svých prostor zve zajímavé osobnosti na besedu. 25. 9. od 18:30 bude hostem Jana Sieberová.

Všichni jste srdečně zváni!

Duha na dalším ročníku Královéhradeckých ošetřovatelských dnů

Ve dnech 12. – 13. 9. 2019 se konaly již XXV. královéhradecké ošetřovatelské dny. Odborný program byl tentokráte zaměřen především na ošetřování stomií. Domácí hospic Duha se zde opět prezentoval se svým stolkem a vlastní přednáškou zdravotní sestry Lucie Kalenské (z pobočky ve Vrchlabí) na téma “ Specifika a problematika ošetřování stomií u onkologicky nemocných pacientů v preterminálním a terminálním stádiu v domácím prostředí.“

Dar odchodu viděný z Hořicka

V prvním zastavení u tématu daru se Jana Sieberová zaobírala darem života. Nyní se dotýká daru odchodu. Může něco takového existovat? Jana vychází z logiky – že na světě je počátek a také konec. Když se blížíme ke konci, máme zájem paradoxně žít a toužíme po věčnosti – jak je utvořena naše duše. Jana Sieberová se táže: proč vytěsňujeme odchod z tohoto světa, když se radujeme z příchodu na něj? Může nám odchod dát naději?

Další díl rozhovoru, který s Janou Sieberovou uskutečnil Institut pro péči o kulturní a intelektuální dědictví, naleznete zde: http://ippkid.cz/2019/09/05/dar-odchodu-videny-z-horicka/

Duchovní obnova pro zdravotníky a pomáhající profese

Jakákoliv profese si žádá odpočinek a vnitřní restart. Člověk však není stroj, který by bylo možné prostě pouze vypnout a zapnout. Duchovní obnova pro zdravotníky a pomáhající profese nabízí toto potřebné „zastavení se“…

Přednáška Jany Sieberové pro klub seniorů

26. 9. 2019 od 14 hodin se uskuteční přednáška Jany Sieberové pro klub seniorů Senioři ČR, z.s. – Městskou organizaci Hradec Králové. Hlavním tématem přednášky bude vyprávění o desetiletém příběhu Domácího hospice Duha.

Přednáška Jany Sieberové ve Skutči

V rámci Farního dne ve Skutči, který se koná 7. 9. od 16 hodin, se uskuteční přednáška Jany Sieberové na téma poskytování domácí hospicové péče a doprovázení blízkých.

SOUČASNOST A PERSPEKTIVA SOCIÁLNÍ PÉČE VE SPOLEČNOSTI 21. STOLETÍ

Domácí hospic Duha zve všechny pracovníky v sociálních službách na konferenci pořádanou Pardubickým krajem a městem Litomyšl. 4. – 6. 9. 2019. 6. 9. se v rámci konference uskuteční dvě přednášky Jany Sieberové. Témata:

Domácí hospicová péče;
Kulturní a duchovní aspekty péče o pacienty v konečné fázi života

Hospice a společnost

Hospice plní ve společnosti tři role: Krátkodobou – ta je nejviditelnější, proto i nejznámější: špičková odborná a komplexní péče o nemocné s infaustní (smrtelnou) prognózou, o jejich blízké a následně pozůstalé. Střednědobou- ta je méně známá, ale již s viditelnými plody: edukace zdravotníků i nezdravotníků, s cílem prosadit myšlenku hospice i mimo budovy hospice, všude tam, kde lidé umírají. A konečně dlouhodobou-tuto roli hospiců si málokdo uvědomuje, avšak její význam je obrovský, ne-li hlavní, zdevastovaná společnost se v hospici postupně uzdravuje-nemocní, jejich blízcí a doprovázející, stážisté, návštěvy a všichni, kdo hospicem projdou, tváří tvář smrti přehodnocují hierarchii svých hodnot, ujasňují si, co má v životě hodnotu trvalou a co pomíjivou, a dávají si do pořádku vztahy.

Největší hodnotou v hospicích není movitý a nemovitý majetek, ale lidský potenciál, především personál v přímé péči. Jde o službu, kterou nemůže vykonávat každý. Jakkoliv je odbornost nutná, sama o sobě nestačí. Osobnostní předpoklady, správná motivace, lidská zralost včetně vyrovnání se s vlastní smrtelností jsou pro práci u umírajících lidí nezbytnou podmínkou.

MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka a velká osobnost české hospicové péče, lékařka, spisovatelka a publicistka

Kurz hospicových dovedností pro zdravotní sestry

Odborný 4-denní kurz se specializuje na problematiku péče o umírající pacienty. Zahrnuje podstatné medicínské otázky, ale hlavně se zaměřuje na duševní a duchovní přesahy hospicové péče. Je určen pro nováčky i zkušené sestry, které se chtějí znovu zamyslet nad svými postoji, získat nové informace, podněty pro vlastní profesní růst, oživit si tématiku a nadšení pro svoji práci. Kurz pořádá Česká společnost hospicové péče ČLS JEP.

Dar je především darem života

Přečtěte si rozhovor s Janou Sieberovou na internetu pro
Institut pro péči o kulturní a intelektuální dědictví.

Letem Asociačním světem

Výběry z bohatého života českých hospiců přináší další číslo občasníku Letem Asociačním světem.

Ze života hospice

Jednoho dne se na mne telefonicky obrátila onkologicky nemocná žena s prosbou, zda bych jí nepomohla dobře zemřít. Bydlela ode mne asi sto kilometrů daleko a v dosahu nebyla dostupná hospicová péče. S pokročilou rakovinou bojovala dlouhé roky. Byla statečná, moudrá a citlivá. Poznávaly jsme se jako dvě ženy, manželky a matky. Nevnímaly jsme pocity cizosti, v našem vztahu rostla důvěra, pochopení, přátelství a láska. Své utrpení a ztrátu schopností snášela pokojně a trpělivě.

V jednom okamžiku nastalo prudké zhoršení zdravotního stavu a byla nutná punkce plicního výpotku v nemocnici. Koupila jsem velkou barevnou kytici a vydala se druhý den do nemocnice. Třílůžkový pokoj, unavené tváře poznamenané těžkou nemocí, neosobní personál, vykonávající zdravotnické a ošetřovatelské úkony. Fyzická křehkost společně s úsměvem ve tváři, vypovídaly o vnitřním pokoji a míru.

Cítila úlevu od dušnosti, byla klidná a vyprávěla mi o rodině, o svých rozhodnutích, o zcela novém pohledu na život. Naslouchala jsem jejím slovům s úctou. Požádala mne, abych jí pomohla vyčistit zuby…, tak intimní přání. Plánovaly jsme přijetí do lůžkového hospice.

Ke konci návštěvy jsme se spolu začaly modlit. Rostla mezi námi naděje, která dávala prožívanému utrpení smysl. Děkovala jsem za společný čas, za přátelství, za rady, které mi dávala. Objala jsem její křehké tělo a rozloučila se. Tato má návštěva byla poslední. Za dva dny v nemocnici zemřela.

Jana Sieberová

Citlivá komunikace

Někdy si rodinní příslušníci myslí, že je vhodnější nemocného člověka neinformovat o jeho zhoršujícím se zdravotním stavu. Až hmatatelně vnímáte v jejich postojích úzkost a strach. Sdělit umírajícímu člověku citlivé a pravdivé informace, je velké umění komunikace. Každý z lékařů, zdravotních sester, sociálních pracovníků, si je vědom skvělých pokroků medicíny. Ta však nedokáže smrt zcela odstranit. Jsem věčná, že existují lidé, kteří se dávají do služby umírajícím lidem, aby je doprovázeli a byli jim nablízku do konce života.

Po mnohaletých zkušenostech vím, že nejbolestivější je neoznámit svým blízkým, že člověk umírá. Jestliže nemůžete sdílet se svými blízkými to, co prožíváte, uzavíráte se do sebe a zažíváte mučivou samotu a opuštěnost. Umíráte sice v rodině, ale vnitřně sami. V atmosféře důvěry nám často kladou umírající lidé tyto otázky: „Kolik času mám? Bude to bolet? Neudusím se? Mám strach, že to rodina nezvládne.“

Rozhovory mezi námi a nemocnými, probíhají většinou dobře. Lidé v posledních chvílích života nechtějí falešnou útěchu. Potřebují ujištění, že bereme jejich sdělení vážně. Potřebují jistotu, že nebudou trpět fyzicky a že o jejich blízké bude postaráno.

V domácím hospici je velmi důležitý čas na sdílení o potřebách našich pacientů a jejich rodinných příslušníků. Máme dopolední a odpolední hlášení, kde si tyto informace předáváme. Věnujeme se potřebám pozůstalých.

Seznamujeme se důvěrně se smrtí a nalézáme skrze naše nemocné dary, které tento svět nevidí. Chuť do života, touhu po radosti, blízkosti a lásce. Život je vzácný dar. Buďme k němu upřímní a nebojme se vstupovat do období konce života. Blízkost, účast, lásku a něhu umírající lidé velmi potřebují.

Jana Sieberová

Ze života hospice

Rozhodnutí odmítnout onkologickou léčbu, je krok odvážný. Setkáváme se občas s těmito nemocnými a doprovázíme je na jejich cestě. Velmi důležitý je první rozhovor a vstup do rodiny, kde nemocný žije. Pohled do očí, dotek, upřímný zájem a společné hledání cesty, která je před námi. Nastavení léčby bolesti a dodání kompenzačních pomůcek je samozřejmostí.

Dívám se s bázní a chvěním na tuto nemocnou ženu, která se nám svěřuje se svým životním příběhem a se zákeřnou nemocí, která vypukla tak náhle. Vnímám její gesta, úsměv, otevřené srdce. Vyprávěla nám dlouze o svých blízkých, které velmi miluje. Nemoc v té chvíli neexistovala. Byla jen tichá přítomnost, respekt a úcta k člověku. Bylo třeba nastavit plán péče a podpořit touhu žít.

Hluboce a důvěrně jsem v srdci děkovala, že můžu být s týmem domácího hospice přizvána do okamžiků, tak klíčových v lidském životě. Cítila jsem, že každá chvíle, je chvíle posvátná. Zdravotní stav byl vzhledem k závažnosti onemocnění poměrně dlouhou dobu bez výrazných komplikací. Nicméně po čase se nemoc ozvala a bylo třeba pružně reagovat na celkové zhoršení.

Vytvářeli jsme s rodinou a celým naším týmem vřelou a klidnou atmosféru. Přicházel čas, kdy bylo třeba méně slov, ale více ticha u lůžka nemocné. Čas, který je tajemstvím. Odešla jednoho dne klidně uprostřed svých blízkých, tak, jak si přála. Doma.

Děkuji této rodině, že jsme se na určitý čas stali její součástí. Děkuji za projevy lásky a něhy. Známe tíhu a bolest z odchodu blízkých lidí, ale také známe zvláštní pokoj, který se rodí v době umírání.

Za tým Domácího hospice Duha,

Jana Sieberová

Beseda v Kutné Hoře

Dne 28. 7. 2019 se uskutečnila beseda v Kutné Hoře nad tématem – Domácí hospicová péče a její rozvoj v tomto regionu. Děkuji za pozvání a možnost podělení se o zkušenosti.

Domácí hospice se rodí zdola, v srdcích lidí, kteří cítí povolání do služby umírajícím lidem. Většinou mají za sebou osobní zkušenost se smrtí, nebo jsou svědky nedůstojné péče o umírající v nemocnicích. Je dobré, aby toto povolání prověřil čas. Zároveň je třeba v určité době udělat rozhodnutí a krok nezbytný ke zbudování organizace. Jakmile se dávají lidé dohromady, diskutují, hledají cesty, společně se modlí, vstupují do reality umírajících, poznávají, že Česká republika potřebuje hustou síť domácích hospiců, která přirozeně doplní sít hospiců lůžkových.

Přeji obyvatelů města Kutná Hora dostupnost tohoto druhu služby, přeji si, aby lidé na konci života mohli umírat doma, obklopeni láskou svých blízkých a doprovázeni týmy skutečných profesionálů.

Jana Sieberová

Dopis od rodiny pacienta Duhy…

Dobrý den,

chtěla bych touto cestou poděkovat  domácímu hospici Duha za péči , kterou  věnoval mému tatínkovi, panu Jiřímu Richterovi , především pak děkuji panu Vojtěchu Polákovi a sestřičkám Damiáně a paní Jarmile Urbanové. Jejich obětavost, ochota , vlídnost a profesionalita byly  úžasné a díky jim mohl tatínek být poslední dny svého života doma, s rodinou. Jsme s maminkou vděčné za Vaši práci, spíše poslání, velice si toho vážíme a přejeme Vám všem pevné zdraví a sílu do dalších dní.

S pozdravem Věra Sadílková