Otevřený dopis o domácí hospicové službě...

   

 Vážení přátelé, 

      dovoluji si Vám osobně popsat  svou situaci zdravotní sestry, která buduje domácí hospicovou službu v Hořicích  a v okolí. Protože často čelím spekulacím ze stran určitých skupin místních obyvatel, kteří mě podezřívají buď z hledání tajných finančních zdrojů či mediální slávy, rozhodla jsem se pravdivě popsat, co mě vedlo k tomuto kroku.        Po více než 25 leté praxi v českých nemocnicích jsem se rozhodla dát výpověď z trvalého pracovního poměru. Vedla mě k tomu ta skutečnost, že hospicová péče je dostupná pouze pro určitou  skupinu pacientů. Několik let jsem jezdila pomáhat do hospiců jako dobrovolná sestra. Viděla jsem umírat nemocné v nemocnicích za plentami a  v osamocení. Viděla jsem umírat nemocné v hospici v obklopení své rodiny nebo s  láskyplným personálem. Vnímala jsem velice dobře ten obrovský rozdíl!        Jistě je možné jezdit pomáhat do hospiců dál. Jistě je možné kritizovat tuto nelehkou situaci umírajících pacientů z pozice vedoucího místa. Brblat a nic nedělat. Rozhodla jsem se pro opak. Domácí hospicovou péči poskytujeme od dubna loňského roku. Na našich webových stránkách je svědectví rodin, které nás oslovily s prosbou o pomoc.        Vybudovat domácí hospicovou službu je velmi náročné v celé ČR. Je zbytečné popisovat všechny boje, které jsou stále nutné ke stabilizaci této činnosti, tak aby nebyla napadána a podezřívána. Jedním z postranních otázek bývá výše mého platu. Po jednáních s Úřadem práce v Jičíně mi byla  poskytnuta částka 9500 Kč na dobu maximálně jednoho roku.        Paliativní péči si zaslouží každý, kdo umírá. Měla by to být služba běžně dostupná, hrazená VZP a zařazená do zdravotnického systému. Umírání se týká každého z nás. Pomohu-li dnes já, mám větší šanci, že někdo pomůže i mně.       Co za tím je a co z toho všeho mám? Mám z toho jistotu, že svůj časově limitovaný život žiju smysluplně, a tudíž se nemusím bát ničeho, dokonce ani své vlastní smrti! Proto mohu tuto práci nejen dělat, ale dělat ji i s radostí! A taky mne těší, že se naše občanské sdružení rozrůstá o nové, podobně smýšlející členy. To všechno je k nezaplacení!                                                            Jana Sieberová