Podporují nás

Jeden lidský pohled…

     Jací vlastně jsme, my zdravotníci? Tak dobře znám tu rozvíjející se rychlou činnost všech sester, lékařů, laborantů, různých specialistů… I když cítíme, že nemocný člověk si žádá důstojnost, klid a pokoj – jsou mu rychle ordinovány infúze, transfúze, přístroje k posílení srdeční a plicní činnosti, vše, co se zdá být lékařsky nutné.

     Zatímco nemocný touží po tom, aby alespoň jediný člověk v tomto týmu mu věnoval lidský pohled a  reagoval na jeho otázku. Tucet lidí na něm sice pracuje, starají se o jeho srdce, frekvenci tepu, funkci plic, o jeho výměšky a výkaly, jen ne o jeho osobnost.

     Pokud se nemocný brání a odmítá, nic nepomáhá, neboť vše je činěno jen proto, aby jeho život byl udržen – a když se to podaří, je dost času myslet na něho jako na individuum. Kdo by snad nejdříve měl v patrnosti celého člověka, ztratil by vzácný čas k jeho záchraně!

     To však může být  pravý důvod, který nás, zdravotníky ospravedlňuje. Někdy je však příčina v našem vlastním jednání. Těžko se vyrovnáváme s úzkostmi, které těžce a beznadějně nemocný prožívá, proto se soustředíme výhradně na skalpel a ostatní nástroje, neboť nechceme slyšet naše vědomí…

     Trpící rysy lidské bytosti nám připomínají naši vlastní bezmocnost, naše hranice, naše selhání. Pacient však trpí více, zvláště citově. Jeho potřeby se v průběhu staletí nijak nezměnily a je v našich schopnostech z nich vycházet.

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.