Osm let Duhy...

Vážení přátelé, každé výročí nám přináší příležitost vyjádřit svůj vděk, zvlášť dnes, kdy slavíme osmileté výročí založení Domácího hospice Duha. Myšlenka domácího hospice zrála mnoho let v mém srdci a postupně se stala prioritou, kterou podpořil dne 25.3. 2009 kardinál a arcibiskup pražský Dominik Duka, Královéhradecký kraj a Město Hořice. Nejprve bylo nutné vybudovat zdravotně sociální zařízení, vybavit se kompenzačními pomůckami, léky a dalším zdravotnickým materiálem. Prvními sponzory byli naši přátelé lékaři, z toho velká část jich byla z nemocnice ve Dvoře Králové. Nemůžu tady vyjmenovat všechny osobně, protože další potřebnou pomoc jsme našli u menších firem z okolí, které v pronajaté budově provedly zednické, instalatérské, elektrikářské a další práce. Téměř všichni pracovali bez odměny. Další zcela konkrétní pomoc se nám dostala od všech místních církví - Církve československé husitské, Českobratrské církve evangelické a církve katolické. Velkým darem byli všichni dobrovolníci, kteří v průběhu let do Duhy přicházeli a bez nároku na odměnu všestranně pomáhali. Začátky hospice, jeho realizace a vlastní rozvoj služby umírajícím lidem, by nemohly být bez těch, kteří slouží, přinášejí konkrétní pomoc, pokoj a odstraní strach. V hospici pracuje tým lidí složený z lékařů, zdravotních sester, ošetřovatelek, sociálního pracovníka, duchovního, administrativních pracovníků a dobrovolníků. Součástí týmu jsou ale i rodinní příslušníci, kteří o své blízké s naší pomocí pečují. Hospic Duha se ve svém počátku jevil jako křehká rostlinka na poušti smrti. Zvláště zkoušky a nejistota budovaly toto malé duhové dítě, které se vyvíjelo uprostřed tvrdého hořického pískovce. Děkuji Vám všem, že pracujete s plným nasazením, lidskostí, odborností a vědomím, že odměna není velká, a to je opravdu statečnost této doby. Děkuji, že vidíte smysl tam, kde ho mnozí ztrácejí. Ve skutečnosti je Duha součástí celosvětového hospicového hnutí, jehož základní myšlenka vychází z úcty k člověku v období závěru života. Můžeme si klást otázku, co je příčinou toho, že domácí hospicová péče nemá stále své místo ve společnosti, které jí náleží. Ke všem možným příčinám patří jisté nepochopení filosofie domácí hospicové péče, nedostatečná informovanost některých zdravotnických zařízení, nedostatek zkušeností s domácí hospicovou péčí, nepřipravenost lékařů s tímto zařízením spolupracovat, slabá mediální podpora tohoto druhu péče a nefinancování zdravotními pojišťovnami. Hospic Duha prošel různými etapami, situacemi, okolnostmi, dilematy a krizemi nejen při jeho vzniku, ale i během jeho existence. V roce 2016 byla otevřena jeho pobočka ve Vrchlabí, kde vzniklo kontaktní pracoviště domácího hospice s týmem zdravotních sester, lékaře, sociálního pracovníka, duchovního a dobrovolníků. Jsme vděční, že hospicová péče je tak dostupná nemocným a jejich rodinám v oblasti Krkonoš. Umírající člověk má svá přání a potřeby, někdy jen touhy nebýt v okamžiku smrti sám. Léčit a pomáhat umírajícím odejít z tohoto světa znamená dívat se srdcem, reprezentovat hodnoty důstojnosti lidského života, který umírá a je často vnímaný jako ekonomická a sociální zátěž společnosti. Děkuji vám všem, kteří jste stáli při zrodu Domácího hospice Duha. Děkuji všem, kteří vykonáváte tuto službu, děkuji všem našim pacientům, které jsme společně s jejich rodinami doprovodili a děkuji nemocných a rodinám, které doprovázíme právě teď. Osm let života hospice je pro mě chvíle, kdy můžu vyjádřit vděčnost za toto krásné a požehané dílo. Děkuji tímto všem dobrým lidem, kteří svým zájmem a pozitivním postojem, službou, finančními a hmotnými prostředky pomáhají. Mým přáním je, aby si domácí hospice našly své trvalé a důstojné místo v naší společnosti, a aby se staly tak jako umírání přirozenou součástí našeho života. Obětovat se pro druhého, být nápomocný ve složitém období života, zmírňovat fyzické a psychické utrpení, to vyžaduje velkého člověka. V této souvislosti chci ocenit všechny, kteří se zasloužili o vznik takovýchto zařízení a složit poklonu těm, kteří jste se rozhodli vykonávat toto náročné životní poslání. Jana Sieberová