Podporují nás

O životě

„Člověk v životě ani nevítězí, ani neprohrává.

 Stává se pouze zkušenějším.“

 

„Svoboda pro mne přestává být svobodou,

jakmile mi někdo začne předepisovat,

jak mám svobodu chápat.

Toto mínění je správné, bohužel lidstvo takové svobody dosud mravně nedorostlo.“ 

 

O svobodě… 

             Narodila jsem se do doby duchovního úpadku lidstva a zjišťovala, že život je plný bolesti a utrpení. Paradoxně toto  zjištění nevedlo k mému samozničení, ale ke kladnému vnímání světa a  větší úctě k životu jako takovému vůbec.V tomto pojetí života jsem totiž  našla zakotvení a směr. Stojím a pracuji ve světě jako člověk, který chce myšlením činit lidi duchovnější a lepší. Tím se však dostávám k dokonalému rozporu s duchem naší doby, která má pro takové myšlení jenom pohrdání.

            Asi už od dětství ve mně klíčila potřeba dát svému životu zcela jedinečnou náplň. Velice jasně jsem si v období dospívání uvědomovala svou individualitu, vždy jsem se snažila být ideově nezávislá a bojovala svými možnostmi za rovnost a svobodu všech lidí.

           Mé poznání mě však vedlo ke zjištění, že jsme rozdílní a že je to dobré. Někdo je chytřejší, někdo je hloupější, někdo má lepší paměť, někdo horší, někdo má větší nebo menší fyzickou krásu. Lidská společnost by se však zhroutila ve dvou dnech, kdyby byli všichni chytří, silní a krásní. Jedno však společné máme všichni : lidství.

            Plánem, kterým jsem se rozhodla u nás „cosi“  změnit, jsem se zabývala dlouho předtím. Připadalo mi totiž nepochopitelné, že bych mohla žít šťastně a spokojeně poté, co jsem viděla kolem sebe tolik utrpení a bolesti. Měla jsem štěstí, mohla jsem studovat a pracovat. Stále jsem však myslela na ty, kterým to nějaké poměry nebo zdraví nedovolovaly.

            Máme-li v dnešním století svobodu, můžeme své chtění přeměnit v čin. Opakovaně mě v hlavě napadala myšlenka, že štěstí nesmím přijímat jako něco samozřejmého, nýbrž, že za to něco musím i  dávat. Proto jsem se ve svých 44 letech rozhodla dát do služby těžce nemocným a umírajícím.

             Na základě zkušenosti, jak krásné je žít, dospívá člověk k faktu, že život je potřeba chránit. Vše, co život podporuje a rozvíjí, je správné. Vše, co život ničí, je zlé.

             Tyranida je zneužívaná svoboda, řekl už dávno Platon. Člověk je nesmírně omezován společností v níž žije, svými pracovními povinnostmi, svou rodinou, zákony lidskými i přírodními, svým zdravím, pohlavím, věkem, vzděláním, výchovou. Zbývá mu ale ještě dost místa, aby svou svobodu, je-li jaká, uplatňoval.

                                                                                                                      Jana Sieberová

 

„Smysly jsou špatní svědkové, mají-li barbarské duše.“

                                                                Herakleitos z Efesu ( 535- 475)

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.