07. 03. 2010, 12:55

Návštěva hospice v Litoměřicích...

     V pátek 5.3. navštívila část sdružení Duha  hospic sv. Štěpána v Litoměřicích. Srdečně nás přivítal pan Tomáš Smolek, který stál u zrodu občanského sdužení, jehož cílem bylo zbudování lůžkového hospice. Provedl nás celým areálem a poskytl vyčerpávající informace, za což mu srdečně děkujeme!     Při prohlídce jsme si všímali nejen vkusného interiéru, který připomíná spíše domov než zdravotnické zařízení, ale i usmívajících se sestřiček. Viděli jsme pokoje pro pacienty, sesterny, sociální byty a  také zázemí pro personál. Navštívili jsme kuchyň a  prádelnu. Prohlédli jsme si půjčovnu pomůcek .      Nejvíce na nás zapůsobila místnost posledního rozloučení, kde se nacházel zemřelý pacient oblečený na upraveném lůžku. Místo, které je  naprosto důstojné a  které hluboce vzdává hold lidskému životu. Cítili jsme  zde zřetelně tuto poslední poklonu zemřelému člověku.     Setkali jsme se s dobrovolníky, kteří mají na starosti v hospici knihovnu a každý pátek dělají pro nemocné, pro jejich rodiny a personál hudebně-literární odpoledne. I toto setkání bylo velice oslovující. Uvědomovali jsme si velmi lidskou solitaritu s nemocnými a chuť dělat něco dobrého, něco, co nás samotné obohatí.    Oběd, který jsme dostali  byl velice chutný a káva v restauraci hospice více než výborná!     Návštěva hospice bývá obohacením všech, kteří se nebojí tento dům, kde víme, co znamená hodnota života, navštívit. Uvědomíte si vlastní smrtelnost a třeba  zhodnotíte i svůj život. Možná začnete jinak přemýšlet, v tom lepším případě začnete i lépe v životě  konat.      Jsme rádi, že jsme společně hospic v Litoměřicích navštívili. Jsme rádi, že se snažíme i se všemi obtížemi hospicovou péči v Hořicích dále budovat.  A možná se jednou - dočkáme i hospice v Hořicích. Vždyť máme zaseto - a  sklízet nemusíme my, ale naši pokračovatelé...      Děkujeme Tomáši Smolkovi, že nám věnoval svůj čas. Děkujeme Vám všem, kteří hospicovou péči vykonáváte s láskou a s obětavostí.  Jste nám vzorem na naší hospicové cestě...                                                                                           Jana Sieberová
Načítání stránky