Podporují nás

Moje jasné NE eutanazii !

    Byla jsem požádáná dcerou, abych udělala přednášku o eutanazii ve škole, kde třetím rokem studuje. Již nějaké zkušenosti mám, besedy na toto téma probíhaly se zdravotníky na odborných seminářích, ale i se studenty na středních školách.

    Současná diskuse strádá nedostatkem   informací, drtivá většina lidí neví, o čem hovoří. Po osobních zkušenostech vím, že většina se přimlouvala za uzákonění eutanazie ! Nevěděli však, co eutanazie je a co není, uvažovali jen o dvou možnostech. Buď člověka nechat  zabít nebo ho nechat trpět. O jiné možnosti neměli ani tušení. Tělesnou bolest pokládali za neřešitelnou.

    Eutanazie je definována jako usmrcení na žádost. Z hlediska českého trestního práva je nedovolené a  je posuzováno jako vražda !

    Každou žádost o eutanazii je nutno chápat jako volání o pomoc. Je nutné spolu s nemocným hledat pravou příčinu, odstranit ji nebo  alespoň zmírnit. Ne zabíjet jeden druhého.

    Žádost o eutanazii vždycky znamená selhání lékaře, selhání společnosti nabo selhání rodiny žadatele samotného. Zastánci eutanazie argumentují zpravidla nesnesitelnou bolestí. Dnes prakticky neexistuje bolest, se kterou si vzdělaný lékař nedokáže poradit. A pokud nemocný trpí – ať změní lékaře…

     Eutanazie je v přímém protikladu s náplní lékařství. Citujme z Hippokratovy přísahy: „Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu !!!“

     Něco z historie…

    Hitler začal s eutanazií  postižených dětí, pak dospělých, pak potřeboval “ čistou rasu“…

    První plynové komory v Osvětimi, Treblince, Majdanku nebyly nové, byly „second hand“ – instalovali je tam technici, lékaři a sestry. Byli to  ti, kteří je předtím používali už v roce 1936 k zabíjení psychiatrických pacientů…

     Díky za hospice !

    Pokud uspokojíme všechny okruhy nemocného, nikdy o eutanázii nežádá, přestože jeho situace není nikterak záviděníhodná. Toto jsou zkušenosti všech hospiců u nás. V hospicích platí  jedna zásada :

Pomáhat v umírání ANO, pomáhat k smrti NE !

    Hospic uspokojuje všechny potřeby nemocného, tělesné, duševní, sociální i duchovní a v pravý čas – dovolí odejít.

    O právu na eutanazii nejvíce  mluví mladí lidé, kteří jsou zdraví, zatímco smrtelně nemocní v hospicové péči o ni nežádají ! 

      Doporučuji Vám všem – navštivte hospic, prožijte týden jako dobrovolníci v pomoci umírajícím  lidem.

     Vztah k umírajícícmu totiž změní i Vás, kteří budete pomáhat. Pokud vydržíte u lůžka umírajícího až do konce, uvědomíte si více osobní zodpovědnost  za Váš život a jeho naplnění. A to není málo, věřte mi…

     Co tedy potřebuje naše společnost ? Eutanazii ?

   To rozhodně  ne. Potřebujeme však především uzdravit  mezilidské vztahy. Na komunisty už nic nesvádějme. Máme svobodu, ale i odpovědnost. Začněme každý pěkně u sebe. Vždyť otrávených, zapšklých a  nespokojených  obličejů máme kolem sebe dost a dost.

     A proto – mějme se rádi !

                                                                                 Jana Sieberová

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.