Kurz duchovní péče zahájen

Drazí přátelé,

dne 3. 2. 2018 se v Domácím hospici Duha v Hořicích uskutečnilo slavnostní zahájení Kurzu pro dobrovolníky v duchovní péči za přítomnosti J.E. Mons. Josefa Kajneka, Jana Paseky, biskupského vikáře pro pastoraci, MUDr. Michala Hrnčiarika, Pavla Rouska, hospicového kaplana, Jany Sieberové a Zdislavy Polákové.

Máme důvod k radosti, neboť se do kurzu přihlásilo 25 účastníků z měst Česká Třebová, Hradec Králové, Lázně Bělohrad, Vysoké Mýto, Dobruška, Jaroměř, Bukovina, Vrchlabí, Žamberk, Litomyšl, Studenec, Jablonec nad Nisou, Praha, Jičín, Česká Třebová, Potštejn, Nová Paka, Lomnice nad Popelkou, Hořice a od počátku se v Duze vytvořilo živé, přívětivé a otevřené společenství.

[gallery link="file" ids="7958,7959,7960,7968,7961,7962,7963"] Duchovní péče je zaměřena na duchovní složku lidské osobnosti a snaží se pomáhat zvládat utrpení, stát u člověka v duchovním strádání nebo utrpení. Nejde o agitaci nebo primární evangelizaci. Jde o čas, který chceme věnovat nemocným či umírajícím lidem, o potřebě být jim nablízku ve zdravotnických či sociálních zařízeních, kde většina lidí vnímá pocit smutku, zoufalství, bezmoci a beznaděje. Každý z nás si přinášíme do služby nemocným svou osobní historii a svou zkušenost. Ale i každý nemocný má svou osobní historii, kterou si do nemoci přináší a to i v oblasti vztahu k Bohu, v oblasti víry. Příbuzní často nedokáží, nevědí a nechtějí na otázky „proč právě já, co se mnou bude, co bude po smrti“, reagovat a nemocné často od těchto, pro ně existenciálních otázek, odvádějí. Potřebují sami pomoc. Těžce nemocný či umírající člověk potřebuje mít vedle sebe průvodce, přítele, který by šel vedle něho, bok po boku, krok po kroku, v jednotě s prožívaným utrpením spojeným s nemocí. Přeje si, aby mu druhý člověk tiše naslouchal, byl trpělivý, měl čas, nekoukal po hodinkách a měl ho rád, se vším, co nese. Samota je nejvíce patrná u lidí, kteří nemají pečující rodinu a často jsou svíráni pocitem zbytečnosti, méněcennosti, mají strach z budoucnosti a realita přítomnosti často prožívaná s fyzickým omezením způsobeným nemocí, je pro ně velmi tíživá. Děkuji všem, kteří jste se do kurzu přihlásili, děkuji za vaši ochotu věnovat část svého volného času těžce nemocným a umírajícím lidem. To je velký dar v dnešní uspěchané době! Děkuji za krásné a velmi otevřené společenství, za sdílení a za naději, že společnými silami zmírníme utrpení nemocných lidí, které máme ve své blízkosti. Jana Sieberová