Křest knížky „Naděje na konci cesty“

Když Jana Sieberová vydala svoji první knížku o Domácím hospici Duha, možná ani netušila, že neuplynou ani dva roky a přijde na řadu pokračování. „Naděje na konci cesty“, tak zní název nového titulu, který byl slavnostně představen 17. 5. 2018 v Městské knihovně v Hořicích. Přestože prakticky celý den pršelo, všechny židle přednáškové místnosti návštěvníci akce nakonec obsadili. Přítomné svým úvodním slovem uvítala paní Stanislava Najmanová, ředitelka Městské knihovny a také Ivana a Luděk Václavů, tentokráte tóny dvou písní na flétnu a klávesy. Pak již začala hovořit Jana Sieberová, aby návštěvníkům sdělila důvod vzniku další knížky. Jedním z těchto důvodů byla hluboce silná doprovázení dvou onkologicky nemocných pacientů: jejího tatínka a pana kardinála Miloslava Vlka. Naděje na konci cesty je ústředním tématem těchto dvou příběhů. Jana Sieberová přitom nezastírá, že tou nadějí je myšlena víra. Víra, v tomto případě sehrála hlavní roli během znovunalézání pout lásky a smíření v mnohdy složitém vztahu mezi dcerou a otcem. Víra též celý život posilovala Miloslava Vlka během jeho osobního i kněžského života. Posilovala ho v době, kdy byl pronásledován komunistickým režimem i v době, kdy nesl tíhu úřadu arcibiskupa pražského a kardinála římskokatolické církve. Po tomto vyprávění, ve kterém se smutek z blížící se ztráty milované osoby mísil s humornými momenty, přišla opět na řadu další skladba manželů Václavů.

Čestným hostem celé akce byla MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v ČR. I ona se rozhodla přítomným sdělit něco o naději na konci cesty. „Často se mne lidé ptají, proč umírají malé děti nebo proč musí trpět někdo, kdo si to nezaslouží. Odpovídám: Protože nežijeme v ráji. My máme naději, že se do toho ráje můžeme opět dostat, ale jde to jen tou branou smrti. Naděje je, že život nekončí, že se s umírajícím neloučíme na věky.“ Po Marii Svatošové pokračovala o knížce Jana Sieberová, aby vysvětlila další důvod jejího vzniku. Tím jsou další domácí hospice, další hospicové týmy, které vznikly z inspirace hořické Duhy. Mnoho z nich přidalo do „Naděje na konci cesty“ své vlastní svědectví.

Pak již nastal čas vypustit „Naději na konci cesty“ slavnostně do světa v naší kultuře obvyklým aktem – křtem knížky. Jak připomněla Marie Svatošová, která se zhostila úkolu být knížce kmotrou, jedná se křest v přeneseném slova smyslu, jehož hlavním úkolem je popřát knížce nejenom úspěch, ale také užitek, který má přinést společnosti a čtenářům. Hlavním úkolem knížky je totiž sloužit. K symbolickému křtu bylo připraveno šampaňské, jehož zbytek byl mezi přítomnými použit k přípitku. Jana Sieberová při této příležitosti připomněla, že mnohým domácím hospicům už byla Duha učitelem, přesto však tyto vzájemné vztahy nejsou hierarchické. „Sdílíme svoje úspěchy i problémy, jsme přátelé,“ řekla. Atmosféra přátelského společenství vznikla ostatně i na tomto křtu, na jehož konci se zdálo, že se přítomní ani nebudou chtít rozejít. Podtrhla tak devět let existence Domácího hospice Duha. Devět let plných příběhů onkologicky nemocných pacientů, o které pečuje již celý rodokmen domácích hospiců. Příběhů, o kterých vypráví knížka „Naděje na konci cesty“.

Jakub Holman

Paní ředitelka Najmanová představuje novou knížku a její autorku

Manželé Václavů

Úvodní skladby

Chvíle napětí při rozdělávání šampaňského

Křest knížky

Podepisování se na upomínkovou zeď autorů

Předávání kytice

Poděkování manželům za vynikající hudební doprovod akce

Autogramiáda

MUDr. Marie Svatošová

Jana Sieberová