Komentář k XXI. Královéhradeckým ošetřovatelským dnům

Ve dnech 10.-11. 9. 2015 proběhly XXI. Královéhradecké ošetřovatelské dny pořádané Českou asociací sester ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Hradec Králové, Oddělením ošetřovatelství Ústavu sociálního lékařství LF UK Hradec Králové a Nadací pro rozvoj v oblasti výživy, metabolismu a gerontologie. Konference byla pořádána při příležitosti 70. výročí LF UK v Hradci Králové. Pozvání přijalo mnoho významných hostů a přednášejících, kteří obohatili dva dny přednášek a bohatých diskusí, které se týkaly všech medicínských oborů. S přednáškou z oblasti paliativní péče vystoupila Anna Michlová z Domácí hospicové péče Oblastní charity Hradec Králové, MUDr. Pavel Sieber z Oblastní nemocnice, a.s. Jičín a Jana Sieberová z Domácího hospice Duha, o.p.s. v Hořicích. Cílem přednášek bylo seznámit posluchače s problematikou paliativní péče poskytovanou ve vlastním sociálním prostředí, ale také poukázalo na mnohem hlubší okolnosti, které znemožňují rozvoj a především dostupnost tohoto druhu péče a vyvolalo silnou diskusi. Bylo patrné, že zdravotníci mají vnímavé srdce a velmi emotivně hodnotili příspěvky přednášejících. Pracovníci hospiců se svými bohatými zkušenostmi by měli stále více navazovat spolupráci s různými zdravotnickými zařízeními tak, aby byl zajištěn přístup ke kvalitní paliativní péči. Je výzvou pro celé hospicové hnutí, aby pracovníci hospiců hledali nové cesty a dokázali pronikat do zdravotnického prostředí. Navzdory všem těžkostem můžeme sledovat, že domácích hospiců v ČR postupně přibývá. V samém zrodu tohoto druhu specifické péče, je obsažen prorocký element, který odpovídá na potřebu nedostatku paliativní péče. Lidé, kteří přicházejí sloužit pacientům na konci života, nepřicházejí z důvodů materiálních či nemají touhu se zviditelnit, ale jsou připraveni bránit práva lidské osoby. Když jsme v Duze v Hořicích začínali, neměli jsme žádné finanční prostředky. Okolí nás považovalo za blouznivce a profesionálové zdravotníci s námi odmítali spolupracovat. Bojovali jsme doslova o přežití a čelili osočování ze všech stran. Nicméně starost o naše nemocné, o jejich potřeby, o jejich rodiny, nám dávala sílu jít dál. Postupně jsme vytyčovali cestu, která ovšem ani po šesti letech nekončí, ale pokračuje dál. Je lehké být velkorysý několik měsíců a let. Daleko těžší je zůstat a vytvářet vhodné prostředí hospicové služby, včleňovat se nejenom do zdravotnických struktur, ale do celé naší společnosti. Chtěla bych tímto vyzvat pracovníky hospiců, aby společně s námi vstupovali na tenký led diskusí, účastnili se ve větší míře odborných konferencí především v nemocnicích všech typů a hledali shody, které mohou ovlivnit dostupnost paliativní péče pro každého umírajícího člověka. Jana Sieberová Domácí hospic o.p.s. Duha Hořice