Kardinál Vlk byl Duze blízký
Na parte kardinála Vlka bylo zveřejněno, aby lidé přispěli na Domácí hospic Duha, namísto květinové výzdoby. Toto malé vzpomínání Duha věnuje obzvláště jim. Děkujeme!
Kardinál Vlk byl mužem díla, jehož pracovní diář neměl konce. Těžko bychom hledali okamžik, kdy se pan kardinál ve svém nitru rozhodl sledovat vývoj hospicové péče v ČR a také ho aktivně podporovat. Někoho to možná i překvapí, protože jeho hlas jsme zaslechli často v rámci jiných kauz, ale v hospicové péči? První setkání s Domácím hospicem Duha se uskutečnilo již v říjnu 2011, kdy se s panem kardinálem poprvé osobně setkala Jana Sieberová a hovořila s ním o životaschopnosti domácích hospiců, kterých v té době ještě nebylo mnoho. Domácí hospicová péče není dosud hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění, proto existuje pouze díky darům a dotacím. Díky informovanosti veřejnosti se finanční situace domácích hospiců během posledních let zlepšila. Ale rok 2011 byl ještě rokem, kdy Duha bojovala doslova o každý měsíc své existence, protože na delší dobu provozu nebyly peníze. Slova pana kardinála Vlka a jeho nadhled přinesl tehdy velikou duševní posilu nejenom Janě Sieberové, ale i všem, kteří podporovali domácí hospicovou péči. Pan kardinál také tehdy přislíbil navštívit Domácí hospic Duha v Hořicích, byť se tato jeho první oficiální návštěva uskutečnila až v roce 2014. Pro všechny to byla velká událost. Pan kardinál poznamenal, že v Hořicích byl několikrát, ovšem tentokrát přijel jen, aby se seznámil s místním hospicovým hnutím. On sám v hospici nikdy nepracoval a častokrát zdůrazňoval, že „hospicákem“ není. A opravdu, nikdy nikde neříkal nic, co je ve kterém hospici dobře nebo špatně, neodkazoval na žádná čísla ani zahraniční zkušenosti. Přesto po své návštěvě v Hořicích prohlásil v tiskovém rozhovoru: „Všechno, co nejen hořický tým dělá, dokazuje, že není zapotřebí nic jako eutanazie, nýbrž že je zapotřebí obklopit člověka láskou, pochopením a blízkostí. To je opravdu veliká věc, protože umírající lidé často trpí tím, že jsou sami.“
Kardinál Vlk ve svém životě potřeboval samotu, ale dozajista neměl rád osamělost. Možná proto bylo jeho často opakovaným mottem „Bůh blízký“. Možná proto začala jeho cesta doprovázení hospicové myšlenky naší společností. Pak kardinál nechtěl, aby lidé byli ve svém životě osamělí. Návštěva v Hořicích 2014 nebyla jeho posledním setkáním s Duhou. Tým Domácího hospice se s panem kardinálem několikrát setkal v Praze a on zase jezdil do Hořic. Odsloužil mši svatou za hospicové pacienty a následovalo přátelské posezení s neformálními rozhovory. Byl také pravidelným vzácným hostem na setkání domácích hospiců v Praze-Vinoři, které Duha iniciovala. Na jaře roku 2016 – během své další návštěvy v hospici – vyslovil pan kardinál přání navštěvovat hospic častěji. Přinesl si svůj notebook a začal hledat v diáři volné místo. Nalezl ho v červenci, což bylo vzhledem k jeho vytíženosti a následným okolnostem – naposledy. Snažil se však udržovat pravidelný kontakt se členy týmu a obzvláště s Janou Sieberovou, se kterou se ještě pravidelně vídal i na konci svého života. Pan kardinál byl Duze blízký…
Domácí hospic Duha děkuje všem dárcům, kteří tak štědře přispěli na „květinovou výzdobu“ na pohřeb muže, který v Duze zanechal nejen své myšlenky. Troufáme si říci, že v ní zanechal i část svého srdce. Je to jeho odkaz a náš závazek: přinášet svá vlastní srdce – nejen - k našim hospicovým pacientům.
Za Domácí hospic
Jakub Holman
Setkání domácích hospiců v Praze-Vinoři[/caption]
