Podporují nás

Město Hořice Královéhradecký kraj NF AVAST Nadace Agrofert Lesy ČR Biskupství královéhradecké Nadace KB Jistota Domácí hospic Duha Výbor dobré vůle Kubištovy Hořické trubičky - JANKA Nadační fond Pepina Strix Hořice Kimtex Petráčkovy hořické trubičky Město Nová Paka Město Lázně Bělohrad CWS boco Michal Súkup

K památce zesnulých…

Dnešní den se všichni v Domácím hospici Duha v Hořicích připojujeme k památce zesnulých. Navštěvujeme místa, která jsou trvalým znamením vzpomínky na naše blízké přátele. Dáváme tím najevo, že nezapomínáme, ale že jsme spojeni dál.

Jedna rodina mi nedávno vyprávěla, že tatínek měl rád skleničku sektu při oslavách narozenin. Když zesnul, jeho manželka a synové při výročí tatínkových narozenin, se vždy nejprve setkávají u jeho hrobu a vždy se skleničkou sektu…

Z psychologického hlediska je smrt našich blízkých vždy velmi těžká. Potřebujeme ale prožít rozloučení, potřebujeme se setkat s širší rodinou i přáteli. Je to přirozený projev každého člověka. Pokud rodinní příslušníci nemají trvalé místo, kde by vzpomínali na své zesnulé, ukazuje se, že častěji vyhledávají v době truchlení pomoc psychologů nebo psychiatrů.

Většina mých pacientů mi v určitém období doprovázení vyprávěla o místě, kde si přejí po smrti spočinout. Také se mnou celkem otevřeně hovořili o tom, zda chtějí pohřbít do hrobu, či dávají přednost zpopelnění. Často mne žádali, abych upozornila rodinné příslušníky, aby se tomuto rozhovoru nevyhýbali. Ze zkušeností vím, že utrpení spojené se ztrátou svých blízkých se zmírní, pokud je možné hovořit o smrti a také společně plakat. Nejhorší osamělostí umírajících lidí je to, když nemůžou svým blízkým sdělit, že odchází a že se potřebují na svůj odchod připravit.

Naše společnost smrt vytěsňuje, odhání, schovává. Žijeme v době, která se od smrti odvrací. Nicméně každý z nás se jednoho dne dostane do bodu, kdy bude ztrácet své schopnosti, rodinu a nakonec i život. Jestliže ale smrt tolik burcuje, není to snad tím, že nám odhaluje skutečné otázky života?

Naši pacienti nás učí, že umírání není obdobím beze smyslu, ale obdobím, kdy si můžeme vyměnit slova lásky, vděčnosti a odpuštění. Viděla jsem je žít a bojovat s nemocí, byla jsem svědkem jejich proměny. Naučili mne, že můžeme hledět smrti do tváře, dále žít a dále dávat svému životu smysl.

Jana Sieberová

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.