Podporují nás

Jen jeden den…

     Jsou různé dny, týdny, měsíce, roky. Střídá se období klidu a bouří, střídá se radost a smutek. Pondělí tohoto týdne bylo vyjímečné snad pouze tím, že bylo – třináctého.  Od rána zněly zprávy v mém mobilním telefonu, které mile  přinášely vzpomínku…

    Já však měla plnou hlavu těch, na které jsem  myslela.  Mladý a nadějný muž, člen Duhy, zkládal své závěrečné zkoušky na VŠ. Uspěl a byl velmi šťastný. Končí mu studijní období a začíná profesní život… Jaký bude? Neví to on a ani já. Naše další nadaná členka byla před závěrečnou státní zkouškou, zatím plná neklidu a stresu. Tiše jsem s ní soucítila…

     Pacientka, bojující o každý den svého života, vítala s nadějí své další ráno a vděčně přijímala kontrolu svého zdravotního stavu v nemocnici. Všichni naši nemocní nám totiž dávají opakovaně  velký a nezasloužený dar  – intenzivní poznávání lidského života. Mluví s námi také často o osudu. Mluví s námi také často o Bohu. Chtějí slyšet o naději v těžké nemoci, chtějí být ujištěni nadějí i ve smrti.

    V duchu jsem byla také u nemocného, který začíná svůj boj se zákeřnou nemocí a přeji mu poznat onu naději, která je tu také pro něho.  Všichni chceme mít možnost žít s nadějí, protože smutek, který zažene slunce a přivolá mraky někdy odezní. Koloběh života však nejde zastavit ani na ten jeden den. Je tu řád světa, neměnný roky a staletími, je jako příliv a odliv moře.  Také naše bytí zde je věčné opakování. Pochopit to – znamená však jít pod hlubinu svého já a potom se radost, pokoj a klid dostaví… 

                                                                                      J.S.

Musíte být přihlášeni k přidávání komentářů. Přihlašovací jméno a heslo obdržíte na Váš mail. Žádosti o přístup na web posílejte na adresu uvedenou v kontaktech. Děkujeme za Vaše příspěvky.