Jak být s trpícími...

"Neste břemena jedni druhých" (Gal 6,2) Trpící člověk potřebuje především člověka. Člověka naslouchajícího a chápajícího, ne vševěda, všeuměla nebo skvělého humoristu. Nepotřebuje zpravidla, aby mu jeho situaci někdo umně vysvětlil. Potřebuje ale, aby nebyl ve své situaci zcela sám. Aby ho někdo chápal, aby mu někdo dělal společníka v jeho otázkách, aby mu někdo zajišťoval spojení se světem. A aby ho, je-li otevřen víře, druzí ve víře posilovali. Často tedy nezbývá nic jiného, než se navzájem mlčky držet za ruce a takto vytrvat. Jindy zase je zapotřebí našich slz. A jindy je třeba nezatěžovat druhé nesplnitelným očekáváním, nesoudit a neposuzovat, nýbrž naslouchat, pokoušet se porozumět a především mít čas... Poté může nastoupit zcela konkrétní praktická pomoc. Utrpení samo o sobě smysl nemá, ale to, jak s ním zacházíme, ano. (Viktor Frankl - logoterapie)