Hospic vychovává a ovlivňuje...

     Výchovný vztah je ze své povahy křehkou záležitostí. Oslovuje totiž svobodu druhého a jakkoli jemně, vždycky vybízí k rozhodnutí.      Protože se v hospicové péči  setkáváme s rodinami i  po úmrtí nemocného, poznáváme  změnu v jejich myšlení a konání.       Společnost, která nemá úctu k opravdové lidské bytosti, nemůže přinášet dobro nikomu dalšímu. Ti , kteří však stáli tváří v tvář tajemství smrti, poznávají, že jejich lidské hodnoty se zakymáceli...       Děkuji  všem, kteří mi zpětně dáváte poznat, že doprovázení těžce nemocného ve vaší rodině, mělo a stále má   hluboký smysl. Vaše výzva -  neopustíme Tě,  je výzvou i pro všechny ostatní, kteří na svého nemocného nemají právě čas.        Život, který je zcela pohlcen dobýváním úspěchů, prahnutím po prestiži a vyhledáváním pohodlí, je život prázdný.        Když vidím ve vašich očích hluboký klid, že jsme toto složité období společně zvládli, mám radost !                                                               Jana Sieberová