Euthanasie pro a proti

28.11. 2012 jsme se zúčastnili 2. mezinárodního sympozia České lékařské komory letos s ústředním tématem „Euthanasie pro a proti “. Symposium bylo koncipováno jako otevření odborné diskuse k závažnému tématu euthanasie. Cílem sympozia bylo otevření tohoto tématu  prostřednictvím prezentace různých odborných názorů, hledisek a postojů, které ve svém důsledku utvářejí celkové odborné a celospolečenské klima k této problematice. Sympozium uvedl president České lékařské komory MUDr. Milan Kubek a předsedkyně etické komise  MUDr. Helena Stehlíková. Přednášející: MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK , MUDr. Helena Stehlíková, předsedkyně etické komise,  prof. PhDr. RNDr. Haškovcová Helena, CSc, prof. MUDr. Munzarová Marta, CSc.,  JUDr. Mach Jan,  JUDr. Peterková Helena,  JUDr. Ing. Prudil Lukáš, Ph.D., doc. MUDr. Bojar Martin, CSc, doc. MUDr. Drábková Jarmila, CSc., MUDr. Honzák Radkin, CSc, prof. MUDr. Kalvach Pavel, CSc., prof. MUDr. Klener Pavel, DrSc., prof. MUDr. Pafko Pavel, DrSc.,  prof. PhDr. Sokol Jan, CSc., Ph.D., PhDr. Šiklová Jiřina, Mgr. et Mgr. Vácha Marek, Ph.D.,  MUDr. Kalvach Zdeněk, CSc., MUDr. Kalvínská Eva, Ph.D., doc. Ing. Mgr. Opatrný Aleš, Th.D. , MUDr. ThLic. Matějek Jaromír, Ph.D., Th.D. Papež Jan Pavel II. označuje ve své encyklice Evangelium vitae z r. 1995 euthanasii za symptom kultury smrti. Poukazuje na to, že člověk se činí pánem nad životem a smrtí, když smrt způsobuje předčasně a sám sobě nebo jiným. Ve svém nejhlubším smyslu popírá nadvládu Boha nad životem a smrtí, proto nemůže být nikdy ospravedlněno – byť žádané – napomáhání k sebevraždě. Dnes je mnoha lidem zatěžko vyrovnat se s absolutní platností této normy, protože nesdílejí víru v suverénní Boží moc nakládat se životem a smrtí člověka. Jestliže jsou tyto normy zpochybněny, musíme se mi sami vydat na cestu a hledat správné řešení! Někteří účastníci diskuse např. prof. Pafko,  zastávali názor, že usmrcení na vlastní žádost lze za určitých předpokladů odpovědně zdůvodnit právě s ohledem na důstojnost člověka. To platí údajně pro případ, kdy se utrpení stane nesnesitelným. Tehdy by se prý mělo vyhovět pacientovu přání a měla by se respektovat jeho autonomie. Je však žádost o euthanasii ze strany nemocného projevem autonomního rozhodování?  Nemocní v terminální fázi onemocnění jsou velmi zranitelní. Cítí se být osamělí, viní se tím, že zatěžují své blízké, mají strach,  bývají hospitalizováni v odlidštěném prostředí špičkových nemocnic. Dnes lze zajistit takovou péči v léčení bolesti a ostatních fyzických symptomů, psychického, sociálního a duchovního utrpení tak, že k žádosti o usmrcení nemusí docházet. Naše společnost disponuje znalostmi, dovednostmi, léky i přístrojovým vybavením, aby nemocným, u kterých byla vyčerpána kurativní léčba, byla poskytnuta odpovídající léčba paliativní. Pracuji ve zdravotnictví jako zdravotní sestra od roku 1980 a snahy o uzákonění euthanasie v ČR v roce 2008 byly jedním z důvodů opuštění mé profese anesteziologické sestry a daly podnět k založení Hospicového občanského sdružení Duha v Hořicích. Sdružení Duha usiluje o zajištění kvalifikované pomoci nemocným s pokročilým nádorovým onemocněním v posledních dnech jejich života. Naším společným posláním je šířit a prosazovat úctu k lidskému životu ve všech jeho stadiích, s důrazem na respektování lidské důstojnosti v závěru života. Z úst nemocných, o které v domácí hospicové péči pečujeme, žádost o usmrcení slýcháme zřídkakdy. A je-li vyslovena takováto žádost, vždy vnímáme skryté volání o pomoc. Lékařské povolání zajistilo lékařům a ostatním zdravotníkům pečujícím o nemocné značnou vážnost a důvěru u veřejnosti. Když ale některá společnost začne umožňovat zdravotníkům zabíjení nemocných, může to mít nedozírné důsledky pro důvěru lékaře a pacienta. Většina zúčastněných tohoto symposia se shodla na tom, že současné debaty o euthanasii jsou způsobeny pravděpodobně nedostatky v praktické dostupnosti paliativní medicíny. Mnozí lidé trpí se svými umírajícími blízkými, když vidí, že jejich bolesti jsou tišeny málo, pozdě nebo jen částečně. Právě tato skutečnost může být do značné míry příčinou strachu vyvolaného představou dlouhého procesu umírání plného utrpení a bolesti. A tento strach je nejhlubší hnací silou pro skupiny, jenž bojují za právo zabíjet nemocné na jejich žádost. Paliativní medicína je zaměřena na komplexní zmírňování všeho, co působí utrpení. Daří se jí mírnit fyzické bolesti,  neopouští pacienta s jeho otázkami a úzkostmi, ale otevřeně a pravdivě s ním komunikuje o tom, co má na srdci. Právě tak je důležité mít na zřeteli nejen psychické, sociální a duchovní potřeby pacienta ale i jeho rodinných příslušníků. Tam, kde se těchto možností skutečně využívá, nemusí být pacient zabíjen, ani si sám nemusí brát život, aby mohl důstojně zemřít. Praktické a hlavně dostupné využívání paliativní medicíny je alternativou k diskusi o euthanasii.   Jana Sieberová vedoucí a vrchní sestra Centra domácí hospicové péče v Hořicích