15. 03. 2010, 11:40

Domácí prostředí pro těžce nemocného člověka...

     Domácí prostředí má pro nemocného člověka své přednosti ale i svá úskalí. Každý z nás, který by prodělal náročné operace, veškerou onkologickou léčbu, často i několikaletou a neúspěšnou,  by si jitě přál být konečně ve svém vlastním prostředí. Být  mezi svými v době, kdy poznává, že se jeho život chýlí ke konci.       Nemocný se však obává někdy  toho, že může být rodině na obtíž. Že přetíží své blízké, kteří se na péči o něj budou podílet. Naprosto důležité jsou dobré vztahy v rodině nemocného. Pokud mezi rodinou a nemocným panuje vzájemná láska, bývá  naprosto přirozené nechat nemocného doma.    V našem prostředí často přetrvává názor, že umírající člověk potřebuje především odbornou lékařskou péči, kterou dostane pouze v nemocnicnici. Naproti tomu ve vyspělých státech už řadu let dochází k tomu, že těžce nemocný zůstává doma, tak jak tomu bylo i před sto léty u nás. Také naprosto primitivní společnosti se dokáží postarat o svého umírajícího člověka.     Domácí péče nemá být přeřazením obtížného, pro nemocnici nelukrativního a případně lékařsky nevyléčitelného pacienta do domácího prostředí. Domácí péče by měla zajistit všechnu potřebnou ošetřovatelskou péči a dát pacientovi jistotu, že ani při náhlém zhoršení zdravotního stavu nezůstane osamocen, případně odkázán jen na členy rodiny.     Velmi záleží na tom, zda se okolí smíří a vyrovná s nemocí, s aktuálním stavem nemocného, s jeho křehkostí, která kontrastuje s jeho dřívější silou a svěžestí. Pokud rodina tanto stav nepřijme, nemůže mu pomoci a nebude mu naprosto jistě oporou.    Okolí rodiny se musí, pokud chce, připravit na to, že nemocný do velké míry bude určovat rytmus a styl života celé rodiny někdy celé měsíce. Nemocný potřebuje smíření se svou nemocí. Dále se potřebuje  smířit s  bližními, kteří už zemřeli ale i  s bližními, kteří žijí. Nemocný se snaží najít smysl toho, co prožívá. Chce naplnit vlastní život i ve fázích, kdy jsou jeho aktivity omezeny.  Člověk v době umírání dotváří svůj život k jeho naplnění.     Pokud rodina vydrží pečovat o nemocného a doprovodí ho na jeho cestě, naleze často smysl v celé této situaci. Díky kontaktu s nemocným prožije vlastní transformaci vztahu k nemoci, bezmoci, smrti a mnohdy k nemocnému samotnému!
Načítání stránky