Domácí hospicová péče a naše zkušenosti od dubna 2009

      Sdružení Duha usiluje o zajištění kvalifikované pomoci umírajícím v posledních fázích života. Snažíme se nemocnému a jeho rodině poskytnout takovou péči, která by mu byla nabídnuta v lůžkovém hospici. Do rodiny přicházíme v době, kdy je pacient propuštěn z nemocnice po vyčerpání aktivní léčby a je svěřen do péče svého praktického lékaře. Zde však narážíme na opakovaný problém. Lékař většinou nemá léky na tlumení bolesti - opiáty a jeho nejčastější výmluva bývá, že nevlastní speciální recepty s modrým pruhem. Nemocný se tak dostává ve velice krátké době do nesnesitelných bolestí. Pokud obvodní lékař odmítá napsat potřebné léky, obracíme se na lékaře v hospicovém týmu. Snažíme se zvládnout fyzickou bolest v co nejkratší možné době. Když se nám toto podaří, zjišťujeme, jak vypadají prostory, kde se nemocný nachází. Zajistíme do domácnosti polohovací lůžko, antidekubitní matraci, oxygenátor, lineární dávkovač léků. Zpočátku jsme si tyto pomůcky půjčovali z hospice v Litoměřicích, kde máme přátele, a dnes i členy sdružení, v současné době máme díky sponzorům už pomůcky své.        Poté, co zvládneme bolest fyzickou, se velice rychle dostávají do popředí bolesti duševní a existenciální. Nemocní se ptají po smyslu nemoci, po smyslu života vůbec. Je nutné jim pozorně naslouchat, nelhat jim, a zároveň nebrat naději. Snažit se maximálně uspokojit jejich psychické, existenciální i duchovní potřeby. Proto spolupracujeme se všemi místními církvemi. Pokud si nemocný žádá péči psychologa, zajistíme ji.      Je nutný naprosto individuální přístup. Nesmíme spěchat, ale nesmíme taky dlouho svou přítomností unavovat. Nemocného a jeho rodinu navštěvujeme denně, naše služba je k dispozici 24 hodin, 7 dnů v týdnu. Stav pacienta se může každý den měnit, jak fyzický, tak psychický. Je naprosto důležitá spolupráce celého hospicového týmu s rodinou. Rodinní příslušníci nám často zakazují mluvit s nemocným o konci života. On sám však tyto otázky otevírá a tím si vlastně ověřuje, zda mluvíme pravdu, nebo záměrně lžeme.         Nemocní na konci života jsou nesmírně citliví. Lhát jim, se nevyplácí. Pokud totiž poznají nebo vycítí lež, přestanou zdravotníkovi důvěřovat bez ohledu na jeho, třeba velmi vysokou, odbornost. Domácí hospicová péče zahrnuje službu do posledního dne života nemocného. Naprosto respektuje lidskou důstojnost a garantuje, že se svými problémy a obtížemi člověk nezůstane sám.      Naše zkušenosti s domácí hospicovou péčí jsou od dubna minulého roku. Jak z uvedeného vyplývá, narážíme v terénu na nedostetečnou spolupráci s praktickými  lékaři, kteří se domnívají, že paliativní léčba znamená omezení či zjednodušení léčby v případě, že přestane být naděje na uzdravení. To je ale naprostý omyl!      U nevyléčitelně nemocných je prvním úkolem celého ořetřovatelského týmu odstranit či alespoň zmírnit obtíže nemocného. Domácí prostředí je naprosto vhodné pro odchod ze života především pro pacienta. Předpokladem jsou však dostupné zdravotnické služby. Zde však nacházíme velký nedostatek, který vede v praxi k zbytečnému utrpení nemocných a jejich blízkých, kteří se na péči podílejí.     Sdružení Duha se snaží o rozvoj domácí hospicové služby v tomto regionu a následně v celé České republice tak, aby komplexní paliativní péče  byla dostupná všem umírajícím pacientům.                                                                            Jana Sieberová