22. 04. 2020, 10:15

Domácí hospic v Semilech

Moje cesta k založení domácího hospice není nijak výjimečná. Pracuji jako sestra na ARU a vidím tam spoustu lidí, kteří umírají za ( nyní už barevnou) plentou, sami, bez svých blízkých. Někteří blízcí našich pacientů mi říkali, že by rádi o tatínka, manželku, dceru,...pečovali doma, ale sami to nezvládnou.

Neměla jsem jim co říci, protože žádný domácí hospic v blízkosti jejich bydliště nebyl. A tak jsem stále více cítila, že tento krok musím udělat já. Když mi pak moje kamarádka řekla, že i ona už dlouho přemýšlí nad prací s umírajícími, bylo jasno. Dnes pomalu, krůček po krůčku roste Domácí hospic 14 pomocníků a věřím, že dá - li Pán, už brzy budou moci i na Semilsku lidé, kteří si to přejí, umírat doma, v kruhu svých blízkých.

Lucie Stránská, zdravotní sestra

Je to asi dva roky, co mne oslovila zdravotní sestra Lucie na přednášce v Lomnici nad Popelkou. Vyprávěla mi o své touze založit domácí hospic v jejich kraji. S každým, kdo se na mne s tímto přáním obrací, nejprve nějaký čas rozlišujeme, zda je to skutečně jeho povolání.

V pozdější době následují cesty do Duhy, stáže, rady a podpora. Musím říci, že Lucie a později její kamarádka Marie, ušly skutečně čestnou cestu ke zřízení domácího hospice. Vyjadřuji tímto domácímu hospici v Semilech a jeho zakladatelkám naší maximální podporu a také velké poděkování. A přeji jim hodně zdaru a Boží požehnání do začátku péče.

Jana Sieberová

Načítání stránky