Děkujeme Vám...

     Hluboká pravda slov básně těžce nemocné ženy, naší hospicové pacientky,  v boji se zákeřnou nemocí nás nutí k zamyšlení nad vlastním životem...  RAKOVINA Když kapka po kapce jed v mé žíly kane, každá má buňka se v boji smrti vzpírá, nemám už nic, už vůbec nic, můj Pane, jsi tu jen Ty, jen Ty a moje víra. Když v šeru mrazivém na ledové lože prostírám své tělo k ozáření, křičím: „Kde jsi, můj milosrdný Bože?" V zoufalství samoty dej mi svou milost Ty jen Ty, nad Tebe nikdo není. Strach rozpíná se jako vesmír bezedný, když roje pochybností sžírají mé kosti a v očích pohaslých tuším boj prohraný... Poslední naděje jsi Ty, můj Bože na věčnosti. Posbírej, Pane, zbytky mého těla, pohlaď je svou stvořitelskou dlaní, dej odvahu, abych žít ještě chtěla, očistným ohněm spal vše, co láska není a tak mě, Bože, posvěť ke vzkříšení.