13. 06. 2010, 17:34

Cesta domácí hospicové péče...

      Někdy se na naší cestě domácí hospicové péče  brodíme bažinami a bojíme se, aby nás nepohltily. Bouře, která proti nám zuří, v podobě neúspěchu výběrového řízení a jiných okolností, se musí jednou ztišit.        Veškerou hybnou silou našeho snažení je ale trpělivost. A trpělivost je naše naděje... Protože ona je hlasatelkou pokoje, jistoty a budoucího štěstí všech těžce nemocných a umírajících. Všech nás...     Jde ovšem i o to, aby se bloudění naší poutě stalo zacílené. Ale  to musíme do kopce, vzhůru. Vzdor všem balvanům, které jsme již odvalili, ale které se dále vrství před naším hospicovým putováním. Schody, po kterých kráčíme, jsou v podobě každého těžce nemocného a vidíme, že nás unesou.    K cíli cesty zatím nedohlédneme, s tím se musíme vyrovnat. V cíl však musíme věřit. Je-li pro nás cesta příliš  namáhavá, je třeba si připomenout celou naší pouť, naše začátky... A potom začít pomalu po cestě stoupat dál a dál...
Načítání stránky