12. 01. 2017, 15:07

Bilance 2016

Drazí přátelé, začátek roku nabízí vždy možnost ohlédnutí se za rokem uplynulým. Sedm let služby umírajícím lidem v našem kraji nás učí, jak máme postupovat dál v hospicové péči, jak máme doprovázet další umírající pacienty, jak o smrti v naší společnosti hovořit a jak hledat cesty, které by umožnily rozšíření tohoto druhu péče. Budoucnost máme každý ve svých rukou. Všichni můžeme nějakým způsobem pomoci pomáhat druhým a tak přispívat k celosvětovému dobru a pokoji. Vždy si říkám, že každý rok v životě člověka je něčím výjimečný. Rok 2016 byl jiný v tom, že jsme pečovali o naše vlastní rodinné příslušníky, o tři tatínky, které jsme v tomto roce kromě dalších našich pacientů doprovázeli. Prožít smrt ve vlastní rodině nás ještě hlouběji otevřelo vnímání bolesti lidí, kteří vědí, že je jejich život již ohraničen. Tento rok se také podařilo otevřít naši pobočku domácího hospice ve Vrchlabí. Zakládání domácího hospice se dá rozložit do několika etap. Je potřebné přinést myšlenku hospicové péče do prostředí měst a obcí a zasadit hospicové seménko do země. To musí jistou dobu klíčit a růst. V druhé etapě přicházejí lidé, kteří cítí povolání sloužit v domácím hospici a chtějí se na vzniku podílet. Třetí etapa znamená vlastní realizaci domácího hospice. Plody domácí hospicové péče se v podobě doprovázení umírajících a jejich rodin, objevují až po dvou nebo třech letech od zakládání. I hospic ve Vrchlabí prošel všemi těmito fázemi a nyní službu vykonávají tři zdravotní sestry a jedna lékařka. S tím, jak rostl v průběhu let zájem o Duhu, jsem byla stále častěji zvána k cestám po celé ČR. Navštěvovala jsem domácí hospice, účastnila se odborných konferencí, duchovních obnov, různých shromáždění a to opakovaně v Praze, Jilemnici, Vrchlabí, Písku, Třeboni, Telči, Hradci Králové, Kroměříži, Lysé n/L, Tachově, Sokolově, v Rajhradě u Brna, Třeboni, Písku, Plzni, Dvoře Králové, Hostinném, Praze-Vinoři, Litoměřicích, Brně, Lázních Bělohradě, Olomouci, Jičíně, Vranově u Brna, Ostravě, Brandýse n/L. Tato setkání se nesla v duchu šíření hospicové služby, kdy jsem přednášela o strachu, bolesti a hledání naděje umírajících lidí, o radosti, lásce a silném pocitu sounáležitosti s těmito lidmi, ale také o vyčerpání z hospicové služby, o únavě celého hospicového týmu, o obavách z trvalého vyhledávání finančních prostředků atd. Těžkosti, které musíme mnoho let při zajištění domácí hospicové péče zdolávat, nás přivádějí ke skutečné integraci do naší společnosti a také k růstu této služby. Mé částečné vyčerpání z minulých let mne více vedlo k tomu, abych se učila odpočívat a věnovala pozornost svému tělu a životnímu tempu. Také jsem došla k rozhodnutí, že po určité době část odpovědnosti musí být přenesena na mé zástupce, kteří byli v tomto roce v Duze jmenováni. Vnitřní nastavení života v hospicovém týmu je zcela klíčové. Každý z nás musí najít svůj vlastní rytmus služby a také se musí snažit o žití zcela konkrétní a každodenní snahy o jednotu. V lednu 2016 přijalo nakladatelství Triton rukopis mé knihy Hospic příběh naplněné naděje, který se rodil v tichu kláštera u sester karmelitek v Praze na Hradčanech. Předmluvu napsal J.E. kardinál Miloslav Vlk a doslov MUDr. Marie Svatošová. 18.5. 2016, v den výročí úmrtí mé první pacientky Zuzany, byla kniha vydána a za tři měsíce byla čtenáři rozebrána. V září se uskutečnil její první dotisk. Děkuji všem přátelům, kteří se na vydání knihy podíleli. Děkuji celému týmu v Hořicích a ve Vrchlabí - svému manželovi Pavlovi, Magdě Kolátorové, Jarušce Urbanové, Daně Huškové, Vojtovi Polákovi, Zdislavě Polákové, Jakubu Holmanovi, Marii Klenčíkové, o. Pavlu Rouskovi, Kristině Herkové, Janě Janhubové, MUDr. Janě Michlové a Lucii Kalenské. Děkuji také všem našim sponzorům a příznivcům. Děkuji všem, kteří nám pomáhají modlitbou, či zcela konkrétní pomocí. Ze srdce vám všem přeji a vyprošuji požehnaný rok 2017, především pevné zdraví, pokojné a radostné srdce a dobré vztahy ve vašich rodinách. Jana Sieberová
Načítání stránky