Setkání domácích hospiců 2018 - rozhovor

Již pátý ročník Setkání domácích hospiců se uskutečnil na Diecézním centru mládeže Vesmír. Celá akce vzešla z původní myšlenky a iniciativy kardinála Miloslava Vlka. Realizace se chopil Domácí hospic Duha. Čím je toto setkání výjimečné a proč se vlastně koná? Na to již odpovídá v našem rozhovoru zakladatelka Duhy - Jana Sieberová.

Jak vnímají rodiny zaměstnanců vaše „vesmírná setkání“? Posláním domácích hospiců je doprovázení umírajících lidí a jejich rodin. Ale také zaměstnanci hospiců potřebují doprovázení, potřebují mít místo, kde uzavřou příběhy svých pacientů a zároveň se podělí o zkušenosti, prožijí atmosféru radosti, uvolněnosti a pohody.

Co je náplní setkání?

Sdílení všeho, co hospicová služba přináší. Potřebujeme vyventilovat napětí, starosti, obavy. Ale také se mezi sebou hodně nasmějeme. Je to velmi zdravé a potřebné se neformálně setkat s lidmi, kteří žijí realitu hospicové služby. Přijíždějí mezi nás často ti, kteří jsou zcela na začátku a potřebují naší radu, či konkrétní pomoc při založení domácího hospice.

Proč je na Vesmír zvete?

Do Hořic bychom se už nevešli…Vesmír, Diecézní centrum života mládeže, zasazený v pokojných Orlických horách, je místo, kde Bůh je tak blízko, kde se nás dotýká. Je nám tady spolu velmi dobře. Zažíváme jednotu, společenství, sdílení, modlitbu.

Co je výstupem setkání na Vesmíru?

Myslím si, že se mezi sebou vzájemným sdílením především posílíme a předanými zkušenostmi obohatíme. Zjistíme, že každý hospic si prošel počátečním nadšením, ale také starostmi v obstarávání finančních prostředků. Učíme se pracovat na jednotě v týmu, učíme se naslouchat jeden druhému, přiznáváme si své limity, ale také chyby a pády. To vše nás uschopňuje a vede ke zralému pojetí hospicové služby. Letošní setkání bylo přínosné zkušeností z doprovázení umírajících dětí a jejich rodin, které nám přednesl MUDr. Tomáš Votava z FN Plzeň. Také mezi nás zavítala MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicové péče v ČR, která nás všechny nakazila svým neutuchajícím optimismem a vnitřní silou života z víry.

Co vnímáte jako nejdůležitější věcí v tom, že se takto setkáváte?

Odpočinek, regenerace vnitřních sil, ale také uvědomění si, že jsme širokou hospicovou rodinou, že se máme mezi sebou rádi, že si mezi sebou pomáháme a také se od sebe učíme. Vzájemně si dodáváme sílu jít dál. Pokud prožijeme atmosféru lásky, je mezi námi duchovně přítomen Ježíš. On sám nás uschopní, očistí a posílí.

Jezdí celé rodiny. Co děti, jak ty celou akci vnímají?

Podle radosti v jejich tvářích a podle smíchu, který se zde rozléhá, myslím si, že velmi dobře. Máme pro ně zvlášť připravený program, ale jistá část dne je společná pro nás všechny. Je krásné vidět celé rodiny, jak na Vesmír přijíždějí. Vždyť domácím hospicem často celá rodina žije, ale také se rodinní příslušníci podílejí na chodu našich zařízení.

Co vás čeká – domácí hospice – ve výhledu?

Rádi bychom měli v naší společnosti, ale také ve zdravotnickém a sociálním systému své místo. Potřebujeme vyřešit otázku financování. Ale také se potřebujeme sami ukotvit ve svém poslání služby umírajícím lidem. Hospicová péče je běh na dlouhodobou trať a je třeba při jejím vykonávání myslet na regeneraci svých sil fyzických, psychických a duchovních. A je dobré vědět, že se na Vesmír, do laskavého prostředí Orlických hor, můžeme vracet.

Pavel Sršeň, tiskový mluvčí Biskupství královéhradeckého

(rozhovor vychází 2. 5. 2018 v Katolickém týdeníku)