Podporují nás

Dar je především darem života

Přečtěte si rozhovor s Janou Sieberovou na internetu pro
Institut pro péči o kulturní a intelektuální dědictví.

Letem Asociačním světem

Výběry z bohatého života českých hospiců přináší další číslo občasníku Letem Asociačním světem.

Ze života hospice

Jednoho dne se na mne telefonicky obrátila onkologicky nemocná žena s prosbou, zda bych jí nepomohla dobře zemřít. Bydlela ode mne asi sto kilometrů daleko a v dosahu nebyla dostupná hospicová péče. S pokročilou rakovinou bojovala dlouhé roky. Byla statečná, moudrá a citlivá. Poznávaly jsme se jako dvě ženy, manželky a matky. Nevnímaly jsme pocity cizosti, v našem vztahu rostla důvěra, pochopení, přátelství a láska. Své utrpení a ztrátu schopností snášela pokojně a trpělivě.

V jednom okamžiku nastalo prudké zhoršení zdravotního stavu a byla nutná punkce plicního výpotku v nemocnici. Koupila jsem velkou barevnou kytici a vydala se druhý den do nemocnice. Třílůžkový pokoj, unavené tváře poznamenané těžkou nemocí, neosobní personál, vykonávající zdravotnické a ošetřovatelské úkony. Fyzická křehkost společně s úsměvem ve tváři, vypovídaly o vnitřním pokoji a míru.

Cítila úlevu od dušnosti, byla klidná a vyprávěla mi o rodině, o svých rozhodnutích, o zcela novém pohledu na život. Naslouchala jsem jejím slovům s úctou. Požádala mne, abych jí pomohla vyčistit zuby…, tak intimní přání. Plánovaly jsme přijetí do lůžkového hospice.

Ke konci návštěvy jsme se spolu začaly modlit. Rostla mezi námi naděje, která dávala prožívanému utrpení smysl. Děkovala jsem za společný čas, za přátelství, za rady, které mi dávala. Objala jsem její křehké tělo a rozloučila se. Tato má návštěva byla poslední. Za dva dny v nemocnici zemřela.

Jana Sieberová

Citlivá komunikace

Někdy si rodinní příslušníci myslí, že je vhodnější nemocného člověka neinformovat o jeho zhoršujícím se zdravotním stavu. Až hmatatelně vnímáte v jejich postojích úzkost a strach. Sdělit umírajícímu člověku citlivé a pravdivé informace, je velké umění komunikace. Každý z lékařů, zdravotních sester, sociálních pracovníků, si je vědom skvělých pokroků medicíny. Ta však nedokáže smrt zcela odstranit. Jsem věčná, že existují lidé, kteří se dávají do služby umírajícím lidem, aby je doprovázeli a byli jim nablízku do konce života.

Po mnohaletých zkušenostech vím, že nejbolestivější je neoznámit svým blízkým, že člověk umírá. Jestliže nemůžete sdílet se svými blízkými to, co prožíváte, uzavíráte se do sebe a zažíváte mučivou samotu a opuštěnost. Umíráte sice v rodině, ale vnitřně sami. V atmosféře důvěry nám často kladou umírající lidé tyto otázky: „Kolik času mám? Bude to bolet? Neudusím se? Mám strach, že to rodina nezvládne.“

Rozhovory mezi námi a nemocnými, probíhají většinou dobře. Lidé v posledních chvílích života nechtějí falešnou útěchu. Potřebují ujištění, že bereme jejich sdělení vážně. Potřebují jistotu, že nebudou trpět fyzicky a že o jejich blízké bude postaráno.

V domácím hospici je velmi důležitý čas na sdílení o potřebách našich pacientů a jejich rodinných příslušníků. Máme dopolední a odpolední hlášení, kde si tyto informace předáváme. Věnujeme se potřebám pozůstalých.

Seznamujeme se důvěrně se smrtí a nalézáme skrze naše nemocné dary, které tento svět nevidí. Chuť do života, touhu po radosti, blízkosti a lásce. Život je vzácný dar. Buďme k němu upřímní a nebojme se vstupovat do období konce života. Blízkost, účast, lásku a něhu umírající lidé velmi potřebují.

Jana Sieberová

Ze života hospice

Rozhodnutí odmítnout onkologickou léčbu, je krok odvážný. Setkáváme se občas s těmito nemocnými a doprovázíme je na jejich cestě. Velmi důležitý je první rozhovor a vstup do rodiny, kde nemocný žije. Pohled do očí, dotek, upřímný zájem a společné hledání cesty, která je před námi. Nastavení léčby bolesti a dodání kompenzačních pomůcek je samozřejmostí.

Dívám se s bázní a chvěním na tuto nemocnou ženu, která se nám svěřuje se svým životním příběhem a se zákeřnou nemocí, která vypukla tak náhle. Vnímám její gesta, úsměv, otevřené srdce. Vyprávěla nám dlouze o svých blízkých, které velmi miluje. Nemoc v té chvíli neexistovala. Byla jen tichá přítomnost, respekt a úcta k člověku. Bylo třeba nastavit plán péče a podpořit touhu žít.

Hluboce a důvěrně jsem v srdci děkovala, že můžu být s týmem domácího hospice přizvána do okamžiků, tak klíčových v lidském životě. Cítila jsem, že každá chvíle, je chvíle posvátná. Zdravotní stav byl vzhledem k závažnosti onemocnění poměrně dlouhou dobu bez výrazných komplikací. Nicméně po čase se nemoc ozvala a bylo třeba pružně reagovat na celkové zhoršení.

Vytvářeli jsme s rodinou a celým naším týmem vřelou a klidnou atmosféru. Přicházel čas, kdy bylo třeba méně slov, ale více ticha u lůžka nemocné. Čas, který je tajemstvím. Odešla jednoho dne klidně uprostřed svých blízkých, tak, jak si přála. Doma.

Děkuji této rodině, že jsme se na určitý čas stali její součástí. Děkuji za projevy lásky a něhy. Známe tíhu a bolest z odchodu blízkých lidí, ale také známe zvláštní pokoj, který se rodí v době umírání.

Za tým Domácího hospice Duha,

Jana Sieberová

Beseda v Kutné Hoře

Dne 28. 7. 2019 se uskutečnila beseda v Kutné Hoře nad tématem – Domácí hospicová péče a její rozvoj v tomto regionu. Děkuji za pozvání a možnost podělení se o zkušenosti.

Domácí hospice se rodí zdola, v srdcích lidí, kteří cítí povolání do služby umírajícím lidem. Většinou mají za sebou osobní zkušenost se smrtí, nebo jsou svědky nedůstojné péče o umírající v nemocnicích. Je dobré, aby toto povolání prověřil čas. Zároveň je třeba v určité době udělat rozhodnutí a krok nezbytný ke zbudování organizace. Jakmile se dávají lidé dohromady, diskutují, hledají cesty, společně se modlí, vstupují do reality umírajících, poznávají, že Česká republika potřebuje hustou síť domácích hospiců, která přirozeně doplní sít hospiců lůžkových.

Přeji obyvatelů města Kutná Hora dostupnost tohoto druhu služby, přeji si, aby lidé na konci života mohli umírat doma, obklopeni láskou svých blízkých a doprovázeni týmy skutečných profesionálů.

Jana Sieberová

Dopis od rodiny pacienta Duhy…

Dobrý den,

chtěla bych touto cestou poděkovat  domácímu hospici Duha za péči , kterou  věnoval mému tatínkovi, panu Jiřímu Richterovi , především pak děkuji panu Vojtěchu Polákovi a sestřičkám Damiáně a paní Jarmile Urbanové. Jejich obětavost, ochota , vlídnost a profesionalita byly  úžasné a díky jim mohl tatínek být poslední dny svého života doma, s rodinou. Jsme s maminkou vděčné za Vaši práci, spíše poslání, velice si toho vážíme a přejeme Vám všem pevné zdraví a sílu do dalších dní.

S pozdravem Věra Sadílková

Americká Lékařská Asociace proti eutanazii

Americká Lékařská Asociace (The American Medical Association – AMA) i přes obrovský mediální tlak a tlak určité části laické a profesionální veřejnosti dnes potvrdila svoje negativní stanovisko k lékařem asistované sebevraždě, potažmo eutanazii. Téměř dvoutřetinovou většinou hlasů 65% ku 35% potvrdila, že: „Lékařem asistovaná sebevražda a eutanazie je neslučitelná s rolí lékaře jako léčitele, je téměř nemožné ji udržet pod kontrolou a přináší vážná společenská rizika.“

Beseda v Kolíně

Včera, dne 11.6. 2019, jsem diskutovala s lidmi o domácí hospicové péči v Kolíně, pro podporu Domácího hospice Srdcem, který své služby nabízí od listopadu 2018.

Setkání se neslo v srdečném duchu a vzájemném porozumění. Závěrem setkání jsem cítila vděčnost, že domácí hospice se nadále rodí a orientují na podstatu služby umírajícím lidem a jejich rodinám.

Cesta včlenění do společnosti a zdravotně sociálních služeb je dlouhá a namáhavá. Nicméně každá rodina, která má zkušenost s domácím hospicem, vydává svědectví poctivé služby a připívá k edukaci naší společnosti.

Přeji Domácímu hospici Srdcem upřímnou radost z této služby, dostatek sil a hodně dobrých spolupracovníků, podporovatelů a dárců, kteří paní ředitelce Ing. Dagmar Ruferové, budou v těchto nelehkých začátcích skutečnou oporou.

Jana Sieberová

Domácí hospic Nablízku navštívil Duhu

Naše kolegyně z Domácího hospice Nablízku, z.ú., který poskytuje domácí hospicovou péči v Lysé nad Labem a okolí, navštívily dnes Centrum domácí hospicové péče. Rozhovory byly vedeny nejen o novinkách, ale také o aktuálních problémech spojených s poskytováním domácí hospicové péče.

Přednáška Jany Sieberové v Kolíně

Domácí hospic Srdcem v Kolíně zve na přednášku Jany Sieberové: Domácí hospicová péče. Přednáška se uskuteční 11. 6. 2019, od 16 hodin, v Komunitním centrum Římskokatolické farnosti Kolín.

Pochod pro hospic

Propozice a podrobné informace k pochodu naleznete zde:
http://www.hospic-horice.cz/pochod-pro-hospic/propozice-pochodu/

Rozhovor v Českém rozhlase

https://hradec.rozhlas.cz/odchazeni-je-vrchol-zivota-tezko-se-nam-tu-zanechavaji-vztahy-umirajici-7954587

S uzákoněním eutanázie v ČR nesouhlasíme

Hospicová služba je velmi důležitá a potřebná ve společnosti, kde smrt je stále tabuizované téma. Mimořádný zájem o uzákonění eutanázie v ČR, nás ještě více pobízí k ochraně života v jeho přirozeném konci.

Na konferenci ČLK jsme byli seznámeni se sebevražedným přístrojem Sarco, v němž může každý člověk nad 50 let ukončit v Holandsku svůj život. Nedávno se také tento přístroj prezentoval v Itálii na veletrhu. Na základě svobodného rozhodnutí do něj ulehne člověk a stiskem ruky uvolní kapsli s dusíkem. Takovou smrt v sarkofágu, kde hraje hudba, je výhled skrze poklop ven, považují někteří lidé dokonce „za euforickou“. Úvahy a diskuse na téma eutanázie budou jistě pokračovat. O to více je důležité uplatňování principů hospicové a paliativní péče a jejich rozvoj do celé společnosti. Zkušenost hospicové péče u lůžek umírajících lidí nám ukazuje, že naši nemocní touží žít dobrou kvalitu života, přejí si odejít v důvěrném prostředí svých rodin, s kvalitně ošetřenou fyzickou bolestí a s nadějí, že smrtí život nekončí. Věříme, že náš stát, který chrání lidský život, bude i nadále v jeho ochraně pokračovat.

Domácí hospic Duha uzákonění eutanázie v ČR zcela odmítá.

Jana Sieberová

DEN ZDRAVÍ – DEN SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

30. KVĚTNA 2019, OD 13 DO 17 HODIN, NÁMĚSTÍ T. G. MASARYKA VE DVOŘE KRÁLOVÉ NAD LABEM.

Přítomni budou zástupci profesionálních sociální a zdravotních služeb. Můžete si nechat změřit tlak, hladinu cukru v krvi nebo vyzkoušet simulátor nárazu automobilů. Své služby představí i Domácí hospic Duha, o.p.s.

Pěvecké sbory zpívaly pro hospic

V pátek 24. května se na mnohých místech republiky uskutečnila tzv. Noc kostelů. V rámci této akce uspořádal Sbor Českobratrské církve evangelické v Novém Bydžově koncert, jehož výtěžek podpořil náš hospic. Vystoupily tyto sbory: pěvecký sbor Vesna a Ratibor z Hořic pod vedením sbormistryně Olhy Kolodyi a pěvecký sbor Bona Vita z Hořic pod vedením sbormistryně Jitky Kateřiny Přibylové. Tímto děkujeme za krásný večer a štědrost všech, kteří tuto akci finančně podpořili!

Neboj se doplout aneb Umění doprovázet – celý pořad on-line v archivu TV Noe

Vážení přátelé, pokud jste nestihli některý z dílů cyklu Neboj se doplout – s Janou Sieberovou a Marií Svatošovou; nebo byste ho chtěli shlédnout znovu, naleznete nyní celý pořad v archivu TV Noe zde: http://www.hospic-horice.cz/wp-admin/post.php?post=8988&action=edit

Prohlášení Asociace hospiců a České společnosti hospicové péče k návrhu na zavedení eutanazie

Prohlášení APHPP a ČSHP ČLS JEP k poslanecké aktivitě a k vyjádření poslankyně Věry Procházkové ve věci prosazování uzákonění eutanázie.

Jana Sieberová oceněna medailí hejtmana Královéhradeckého kraje

Na základě nominací od široké veřejnosti dnes již tradičně uděloval hejtman Královéhradeckého kraje ocenění krajským občanům, v podobě pamětní medaile. Mezi oceněnými byla také zakladatelka Duhy, paní Jana Sieberová. Hejtman Jiří Štěpán jí předal medaili za obětavou pomoc druhým a rozvoj hospicové péče v kraji. „To vyznamenání náleží celému našemu hospicovému týmu, který pečuje o pacienty, i všem podporovatelům a dárcům, kteří umožňují existenci naší služby,“ řekla k převzetí pamětní medaile Jana Sieberová.

Pozvánka na konferenci „Hospic – dobrá tečka za životem“

Srdečně Vás zveme na tradiční mezinárodní odbornou konferenci Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče a Asociácie hospicovej a paliatívnej starostlivosti Slovenska.